Pohled z 6. patra

Konečně jsme se dočkali i my, na urologii. Čeho? Klimatizace. Bude na všech pokojích i na pracovně a DMZ - denní místnost zaměstnanců. Na nezbytně nutnou dobu jsme si tedy půjčili chirurgické oddělení. Tedy jeho část. Oddělení je jinak situováno. Tam, kde my máme DMZ, je pracovna sester. Toto uspořádání se nám líbí víc, než to naše. A není to jenom pro ty krásné výhledy.. 

Měli jsme Olomouc jako na dlani.

Střecha budovy před náma je zatravněná.

Ta stará žlutá budova vpravo, je Franc Josef,

nejstarší pavilon FN Olomouc.

Pohled na Modrou budovu, jsou tu operační sály a JIPky.

Vpravo je budova gynekologicko-porodnického oddělení.

Ta borovice je obrovská.

Z našeho oddělení urologie ve 4. patře vidíme parkoviště. 

Tenhle výhled je mnohem hezčí.

Klimatizaci už máme hotovou, už jsme zpět "doma"....

Přátelská návštěva

V mém bývalém pracovišti jsme některé, jak už to tak někdy bývá, měly k sobě blíž, než ke zbytku kolektivu. Občas se scházíme, pokud možno aspoň jedenkrát za rok. Prostě se potřebujeme vidět. Obzvlášť po první vlně coronaviru jsme se na sebe těšily. Každá už  pracujeme někde jinde a tak je nezbytné si občas vyměnit zkušenosti a zkrátka a jasně poklebetit. Jedno takové setkání navrhla Martinka. Mají rodinný dům se zahradou, takže místa spousta. Jediný problém je v dopravě k ní. Ale to pro tentokrát  k mému velkému překvapení láskyplně vyřešil můj manžel. Prostě mě, Zdenču a Peťulku  nabral do auta a udělal nám taxi službu. Takže jsme mohly všechny ochutnat výborná vínka. Marťa je stočila U Reka. Aby toho na ni nebylo moc, tak každá z nás doma něco připraví a doveze. Já slané  nivové tyčinky a polštářky, Věruška makové rohlíčky a koláčky, Peťulka mrkvový dortík a Zdenča kokinka a drobnosti pro 4 Martinčiny dítka. 

  

Peťulky mrkvový dort. 

Byl vynikající.

Marťa nám k němu uvařila kafe a my si labužily.

 Na pití jsme měly vodu se zahradním ovocem a citronem.

Tady se nám připravovaly vynikající kousky masíčka.

Maso bylo opravdu strašně dobré.

A víte co, měly jsme k němu domácí kváskový chléb.

Tak jsme si zaplnily žaludky a mohlo začít 

ochutnávání vína.

Možná je tohle moje sklenice, možná není, už si to nepamatuju.

Pila jsem bílé víno. Bylo moc dobré. 

Kolik jsem ho vypila? No, asi hodně. 

Když pro nás přijel manžel, 

smála jsem se jako sluníčko nebo to bylo jojo?

Půjčily jsme si morčátko.

Bylo zvyklé na lidskou dlaň a taky krásně přítulné.

A tady je s ním jedna z nás.

Setkání to bylo vydařené.

Zapily jsme několikery narozeniny a to velmi důkladně.

Probraly jsme rodinné problémy.

Zhodnotily jsme jak nám to jde v práci.

A královsky se u toho bavily.

Tak zase někdy příště....

A ještě jednou děkujeme Marti.

Sobotní buchta

V sobotu mi bylo trochu ouvej, tak jsem vařila a pekla. Já, která to v kuchyni moc nemusím. Zkusila jsem udělat nějakou buchtu s jablky. Otevřela jsem tedy starou kuchařku a pustila se do receptu, u něhož byla velká modrá fajfka...

Nejdřív suroviny:

300 gramů strouhaných jablek a hrst sekaných ořechů

300 gramů cukru 

300 gramů polohrubé mouky 

3 vejce

80 gramů másla

lžička kypřícího prášku do pečiva

Už jen nachystat pečící papír na plech a jde se na to:

Omyla jsem 4 menší jablíčka.

Struhala jsem je i se slupkou,

odkoukala jsem to od manželovy mámy

Hrst vlašských ořechů jsem nasekala nožem.

Nechtělo se mi vytahovat elektrický sekáček.

V hrnečku se mi mezi tím mezi horkými hrnci na plotýnce rozpustilo máslo.

Na tohle už jsem si vzala pomocníka.

Sníh ze tří bílků se tak vlastně šlehal sám.

Protože nemám víc mís do robota, přesunula jsem ho na talíř.

Pak se šlehalo máslo s cukrem  a žloutky do pěny.

Chvilku to trvalo, ale bylo to bez práce.

Odvážila jsem mouku a přidala do ní prášek do pečiva.

Měla jsem štěstí, stihla jsem to tak tak.

Na displeji se rozsvítilo Lo a váha byla mimo provoz,

došla baterka...

Do pěny z másla a žloutků jsem přidala strouhaná jablka a ořechy

Robot mi to opět krásně vymíchal.

Sníh jsem přidala ve dvou dávkách.

Míchala jsem už ručně. 

Hezky jsem si s tím hrála.

A takhle nějak to vypadalo před vylitím na plech.

Ještě trochu urovnat a šup s tím do trouby.

V návodu psali 45 minut na 180 stupních.

 

Upečená buchta krásně voněla.

A stačilo jí pouhých 35 minut.

Nevydržela jsem a nepočkala na manžela, až se vrátí z toulek na kole.

Nabrala jsem plný talířek a dala ho synovi.

To jsem ještě netušila, že to bude současně i moje předomluva.

Jeli s přítelkyní ke kamarádce a chtěli v noci odvézt.

Nakonec u ní museli přespat, neslyšela jsem telefon, když mi volal.

Neměla jsem vypnuté zvuky.

Nebyl na nabíječce.

A neslyšel ho ani muž a to zvonil 24 vteřin.

Tak snad jim moje dílko chutnalo.

Byla hezky vláčná a sezhora v sobotu trochu křupkala.

Možná by na ní nebyla špatná rumová poleva...

Sobotní samota.

 Co jsme se vrátili z prodlouženého víkendu, jde všechno k šípku. 

První den jsme šli na oběd. Druhý den jsem něco málo dokoupila. Třetí den to pořád ještě šlo. Pak už to šlo akorát tak z kopce. V pátek jsem jela nakoupit. Na dotaz, co by chtěl vzít odpověděl raději nic. Odjela jsem sama. Nákup byl velký, tašky těžké. Pomohl mi je odnést z auta do bytu. Ale musela jsem si říct.

 Kdo mě zná, ví, že strašně nerada vařím. Neumím dochucovat, což umí dokonale zkazit dobře uvařené jídlo. Kuřecí řízky svedu docela obstojně. Povedlo se mi je dobře ochutit. Můj muž si objednal jídlo z restaurace. A nějak se se mnou nebavil. Naše komunikace vázla celý den. Spíš byla na bodu mrazu. 

Večer jsem opět šla do pokojíčku sledovat film na noteboku a háčkovat při tom. U televize totiž večer háčkovat nemůžu, nevidím na to a on světlo nesnáší. Bolí ho z něj hlava. Syn mi předplatil službu s filmy. Nemusím nic stahovat, nikam se nepřipojuji, jen otevřu aplikaci a vybírám. Je to boží, myslím ten výběr. Stovky filmů k dispozici buď v češtině nebo a titulkama. A to i ty nejnovější, právě uvedené v kinech, jako třeba Šarlatán. 

Je sobota odpoledne. Jsem sama doma. Uvařila jsem kuře na paprice, to mi jde. Kuřecí vývar se mi taky povedl. Mám i buchtu. Kávu už jsem vypila. Sedím TV a přes  aplikaci lepší tv se dívám na Ženy v běhu. U toho dodělávám šátek....

Muž někam vyjel na kole. Neřekl kam jede. Ani jsem se neptala. Možná jsem měla. Jenže kdyby mi řekl co se starám, bulila bych. No, stejně jsem bulila. Syn se mě docela nevinně zeptal, jak to jde a už bylo slzavé údolí.

Bowling

Kamarádka mi nabádla, jestli nechci na bowling do Olomouce. Měla jsem sice po noční a druhý den mě čekala denní, navíc sobotní, což je pořádný "záhul", ale proč se trochu nepobavit, že? Kývla jsem, že ano, jedu. 

 

První zastávka byla občerstvovací, rum chutnal výtečně.

Bowling byl zamluvený v Šantovce Olomouc. 

Hned při vstupu mě oslnily poháry.

Vzpomněla jsem si na Ježurku a jejího sny a vnuka.

Mám takový pocit, že hráli i zde.

Stylové hodiny z kuželek.

A tady jsou naše výsledky.

Jsou z dálky, ale to nevadí, ta moje nízká čísla to unesou....

Kamarádka to umí, šlo jí to jako po drátku.

Měla jediného soupeře, svého muže.

A tady to máme hezky po kupě.

Jsem druhá, ale od konce :-)

Výsledková listina.

Stále jsem druhá od konce.

Ale náramně jsem si to užila.

Jedno prvenství si nedám vzít...žlábky byly moje....

A po lítém boji s kuželkama jsme si zasloužili dobré jídlo.

Nebylo dobré, bylo vynikající.

Spaghetti ala carbonara - domácí výroby. 

Vypadá to, že talíř zeje prázdnotou, ale on byl tak obrovský...

Lasagne con ragu napoletano.

Také domácí výroba.

Masíčko uvnitř bylo trhané.

Spaghettie con sarde e pomodorini

Špagety se sardelkami a čerstvými rajčátky.

 Tohle vůbec netuším, ale nejspíš 

Petto di manzo con arancini e puré di cecci

                               hovězí dušené hrudí, rýže carnaroli, šafrán, cizrnové pyré

Gelato e sorbetto del giorno

Prostě zmrzlinka.

Tiramisu.

Moc mi ho nezbylo, nabízela jsem k ochutnání, bylo mňamózní.

Lobster restaurace je humří restaurace.

Humry mají ve velkých akváriích.

Pokud si je zákazník objedná, má jistotu, že jídlo je opravdu čerstvé...

Takhle je to vidět při vstupu do restaurace.

Byl to bezva podvečer a večer.

Bavila jsem se přímo královsky.