Řekli jsme Ano

17. června 1989 si pan Ivo a slečna Renáta řekli své ano:-)

Z našeho svatebního oznámení

My tři tenkrát . . .

Na svatební tabuli nechyběla knedlíčková polévka, kterou se mladí manželé za vydatného smíchu

nejen nevěstiny maminky navzájem krmili.

Jak velela tradice, byla jsem ženichovi unesena a on mě musel vyplatit.

Moc velkou útratu naše banda nestihla udělat :-)

Jak už to tak chodí, první syn se nám narodil o 3 měsíce dřív....

Honzíkova láska ke "kočkám" začala už v útlém dětství...

Trnkové buchty od maminky má rád pořád.

Za tři roky přinesl čáp druhého syna, Jirka byl šprýmař už v peřince.

Jirka se do 1. třídy těšil i když už uměl dobře číst.

V bráškové na dětském dni v olomoucké ZOO Na Svatém Kopečku.

Oba synové rostli jako z vody.

Rádi jezdili s dědečkem na prázdniny poznávat Českou republiku.
Šumovské stromy jim všem učarovaly.

Oboje narozeniny se mohly slavit v jednom měsíci.

Jeden dort pro oba bohatě postačil, tentokrát to bylo sladkých 16 a dospělých 19.

Jak zpívá klasik: čas letí jako bláznivý...

Z puberťáků jsou dospělí synové.

Tak a letos jsme s manželem oslavili 25 let společnho života.

Nebyla to žádná procházka růžovým sadem.

Přesto jsme pořád spolu a troufám si říct, že se máme rádi.

Nerada bych to zakřikla, takže to zaťukávám :-)

Šli jsme spolu na oběd.

Dostala jsem naprosto nečekaný dárek. Spolu jsme vybrali nádherné zlaté naušnice.

No uznejte, to přece nejde ho nemilovat :-)

Labutí píseň OP Prostějov

OP prostějov dnes zapělo svoji Labutí píseň. Krátce po 7 hodině ráno bylo odstřeleno.

Už jsem o jeho smutném konci psala. Dnes připojuji jen nějaké videa s fotkami. Je mi z toho hodně smutno.

Tady je vidět, že administrativní budova s hlavním vchodem zůstaly stát.

Tu ránu bylo slyšet až na opačném konci Prostějova

Tohle video je doplněné několika fotografiemi

A tohleto video mi přišlo mejlem, má zajímavý konec.

Miminko

Před pár hodinami se narodilo kamarádce miminko. Malinkatá zdravá holčička. Nad její esemeskou jsem se začala usmívat, jako sluníčko, hned se mi nálada zvedla o 100%. Šla jsem do kuchyně a nalila si skleničku červeného vína.

Jaké to bylo, když se narodil náš první syn? Dnes můžu říct, že to byl veselý příběh:-)
Porodní bolesti mě vzbudily ve 2:30 ráno. Když první nápor přestal, vstala jsem a začala chodit po ložnici. Bydleli jsme tehdy s rodiči v 3 + 1 a oni nám velkoryse uvolnili horní patro.Potom jsem si ještě trochu rezespalá lehla a přitulila se k manželovi. Další ataka bolesti byla poněkud prudší a já spícího muže svým zaúpěním vzbudila. Když se doba klidu zkrátila na 20 minut, popadla jsem nachystanou tašku do porodnice a muž šel pro auto do garáže. Vzhledem k tomu, že porodnice v "našem" městě byla v rekonstrukci a my museli jetasi 20km do sousedního okresního města, byl to poměrně husarský kousek, nechat dojít bolesti do tak krátkých intervalů. Moje máma byla tak nervózní, že si před našim ojdezdem dala na kuráž velkého panáka rumu. My sedli do auta, tedy do trabanta, a vydali se na cestu. Silnice tehdy byly tenkrát v dost neutěšeném stavu, takže když se autíčko dokodrcalo k porodnici, stačili mě jen v rychlosti oholit, dát nálev a už jsem si to šupajdila na porodní sál. Vlastně to nebyl sál, ale jen taková kóje, ve které byla gynekologická "koza" a víc nic. Těchto výklenků bylo několik vedle sebe, to aby si nastávající maminka mohla udělat ten správný sluchový vjem, jak takový porod vlastně vypadá. A protože na moje místo čekala zřejmě další maminka, dostala jsem "provokačku" a náš Honzík byl na světě v cukuletu, krátce po 9 hodině, 17. 11. 1989. První ošetření novorozence se provádělo ve vedlejší místnosti, takže rozechvělý tatínek viděl svého syna dřív než novopečená maminka, tedy já. Nebyla bych správná zdravotnice, abych neměla nějakou tu komplikaci. Takový menší, leč nepříjemný záněr prsní žlázy. Dostala jsem kapky abych mohla bolestivě kojit dál. Tamní sestřičky byl rozhodlé splnit plán práce stůj co stůj, nějaká mastitidy jim v tom nemohla zabránit. V nemocnici ještě nebyl zavedený rooming-in takže sestřišky rozváželi křičící "bochníčky" naskládané na obrovských vozících jen ke kojení.

Domů mě vezl trabantem můj táta. Čerstvý dědeček byl pyšný nejen na vnoučka, ale i na dceru. Koupil mi makové šátečky, které jsem strašně žbońovala. Hned v autě jsem oba s chutí dva sezobla. Teprve doma jsem se dověděla o sametové revoluci. V porodnici náš naštěstí udržovali ve sladké nevědomosti. Ale zpět k vynikajícím makovým šátečkům. Samozřejmě, že miminko celou noc nespalo. Řvalo jak na lesy, protože mělo díky svojí mamince makové boleníčko.

Dnes jsou těhulky, potažmo i maminky mnohem víc informované nejen o vhodném jídelníčku a správné životosprávě během těhotenství i při kojení. Tehdejší utopie mít manžela při porodu je dnes téměř samozřejmostí. Jak ten čas utíká. Honzovi letos bude 25 let...Brzy možná budu onou rozechvělou babičkou, dávající si na kuráž panáka ferneta . . .

Zdroj obrázku

Korunní pevnůstka nabitá parádní hudbou

Tak tohle bylo manželovo přání, podívat se na Jethro Tull. Našel koncert v Olomouci . Zblbnout mě mu nedalo až tak velkou práci, vzhledem k dalším vystupujícím veličinám jako Dan Bárta, Kamil Střihavka a Hudba Praha.

V sobotu odpoledne jsme tedy vyjeli směr Olomouc, Korunní pevnůstka. Zaparkovali jsme v Šantovce s tím, že za 6 hodin půjdeme přeparkovat. Jak jsme byli bláhoví ve víře, že tenhle úkon nám zabere jen pár minut času.

Při vstupu do pevnůstky už zpíval Dan Bárta.

Sluníčko svítilo a my se houpali do rytmu

Pomalu ale jistě se začaly stahovat mraky, obloha potemněla...

...a když začalo pršet, nebylo kam se schovat...

Hudba Praha. Byli úplně nejvíc super. Zahráli i písničky od Jasné Páky.

Vůbec jsem netušila, jaký pecky se tu budou hrát. Třeba tahle, nebo tato anebo tahleta.

A to je Hudba Praha

Takhle si to někteří dokázali užívat

Kamis Střihavka byl součástí České supergroup.cz.

Střihavka zpíval úžasně. Ale jeho jamování na Hudbu Praha prostě tentokrát nedosáhlo.

Zpíval nejen svoje písničky, ale i zahraniční pecky rockových legend.

A tohle je Česká supergroup v celé parádě ...

Jethro Tall začal svoji produkci, když jsem přeparkovávala. Trvalo mi to pouhou 3/4 hodinu...

Manžel si poslechl jeho tři nejznámější písně a byl spokojený.

Mě osobně moc nezaujal.

Má takový zvláštní způsob zpěvo - mluvy.

Jinak se koncert docela vydařil. Manžel si dal pivko, já ochutnala špenátovou palačinku a přitom jsme si poslechli parádní hudbu. Odpočinkově prožitá, kulturou nabitá sobota v Korunní pevnůstce