Životní fotokniha

Můj život začíná v rukou cizí ženy.

Bezpodmínečná láska mojí mámy.

Bezstarostné dětství

Přátelství nejen spartakiádní.

Bohužel, Marcela, ta uprostřed, se na nás už dívá sezhora.

S Janou jsme kamarádky s velkým K.

Tehdy jsem netušila, že tuhle lásku jednou předám i svým dětem.

Prozatím si to sama užívám a moc mě to baví.

Tetina mi nahradila babičku.

U ní jsem se cítila v bezpečí.

Byla to taková moje vychovatelka

Čas nezastavíš. Z malého děvčátka je velká holka.

Našla jsem si kluka... už jsme spolu 30 let.

Rodiče, co se stali prarodiče...

Máma se bohužel dalšího vnuka nedožila.

Starší syn v masce mumie.

Mladší syn je prostě hračička...

Čas opět letí jako bláznivý.

Tuhle fotku mám moc ráda.

Táta si oba vnuky užíval

Jezdil s nima na letní týdenní dovolené.

Ještě pořád hodně bolí, že tu už není...

Takhle si představuje jeden z mých synů přáníčko pro mámu.

Syn po slavnostní promoci.

Děda by na něj byl pyšný.

Začala jsem pracovat s novým kolegou.

Stal se mým velice dobrým kamarádem.

Dostala jsem od něj pár hezkých kytic.

Já mu dala tohohle papírového krasavce...

Díky kamarádovi jsem se sblížila se svým mužem.

Poděkování spokojeného pacienta za péči.

Není to snadné pracovat na traumatologii,

při nedostatku personálu je to velice fyzicky namáhavé.

Kamarád na vysokou nenastoupil.

Můj starší syn vysokou nedokončil

Ale mě se to podařilo. Jsem Bc.

Měním práci.

Tyhle nádherné sklenice mi dali na památku...

Je dobře, že jsem teď na urologii.

Práce je to velice zajímavá a baví mě.

Od roku 2013 bloguji.

Dokonce jsem vyhrála v několika soutěžích.

Mezi má oblíbená zvířata patří sloni a gorily.

Zcela nečekaně pro dva nádherní slony

vybrali jejich ošetřovatelé na pár dnů našli útočistě za našim domem.

Dárek pro můho muž k 50.narozkám jsem nechala ušít na zakázku.

Má tam svou fotku, znak Prostějova a znak Moravy.

Na zádech je nápis...i cesta je cíl...

Pod stromečkem ležel i dárek s názvem změna image...

Pak mě život trochu skřípl.

Diagnóza zněla rakovina prsu

Manžel, oba kluci i se svými holkami mi naježili pod stromeček gramec.

Moje radost byla obrovská.

Dostali mě.

Neschopenka byla na hezkých pár měsíců.

Tak jsem ji využila a tvořila a tvořila...

Frivolitka

Nejen prací člověk je živ.

S urologickým kolektivem v jeskyních.

K 30. výročí sňatku jsem si s mužem zaplatili výlet do Egypta.

Byla to parádní dovolená.

A co mi kniha života nabídne dál?

To se uvidí...

Jen tak pro radost

Asi jako na každém oddělení v nemocnici nám vděční pacienti a jejich blízcí chtějí nějak poděkovat za péči.

Někdo přinese kávu, jiný bonboniéru a někdo...čaje a lízátka.

Malinový polibek

Voňavá malina do šálku patří,

se svěžím ibiškem v šálku se bratří,

šípek a pomeranč bratří se skvěle,

květ růže doplní ty chutě skvělé.

A k tomu všemu i růžový pepř sem po právu patří,

jen šálku vše svěř.

Chladivé jahůdky

Na košíku jahod se ranní rosa třpytí,

snítka svěží máty zchladí horký den.

Vánek dole v sadu čechrá stromům listí,

a Mourek na verandě si dopřál sladký sen.

Jahodová smetánka

Jahodové pokušení číhá na nás v hrníčku,

vypijeme v okamžení i poslední kapičku.

Smlsneme si na jahůdce, ochutnáme jablíčko,

smetánkou vše voní sladce a nahradí i sluníčko.

Mužná síla

Kdo chce býti plný sil,

také aby zdravý byl,

pro toho je tento čaj,

ve dne skvělý,

v noci ráj.

Čaj císařů

Památný altán skrytý na jezerním břehu

měsíci na hladině příběh vypráví o smutném císaři a prvním zimním sněhu,

kdy poslové dar trůnu přiváží.

Dar z provincií se poslu smísil v divém trysku,

však prodlení trůn přece nepromíjí.

A tak tedy na císařském dvoře čajovou směs tu zvláštní připravili,

Překvapen císař voní k šálku,

po dlouhém čase jej čajem potěší.

Od těch dob vládce nosí vlídnou tvář

a poslové dál divokým tryskem letí...

Krásné čaje jsme dostali.

Ani se nám je nechtělo otvírat.

Zato lízátka antistresátka jsme otevřeli s radostí.

Na boku krabičky jsme otiskem palce zjistili,

v jakém stupnií stresu se nacházíme

a pak jsme pro jistotu vzali coby lék jedno lízátko..

Vaše relaxačně odstresovaná Chudobka

Za Straceným rájem na Litovelský otvírák

Muž chtěl jet v sobotu na Litovelský otvírák. Má rád Stracené ráj. Jenže já měla z pátku na sobotu noční a v neděli hned denní. Takže jsem svolila ke kompromisu. Na Otvírák jo, ale jen na ten Stracené ráj. Vyjeli jsme před 15. hodinou. Jako obvykle nebylo kde zaparkovat. Nakonec se jedno místečko našlo. Litovelský otvírák, to je přehlídka místních druhů piv. Vzhledem k tomu, že mám ráda černý citron i v nealko verzi, je jasné, kdo opět řídil.

Nová písnička o dobrém pivečku

Dala jsem si jednu plechovku hned při vstupu do areálu pivovaru. Krásně mě ochladila. Obešli jsme obrovský prostor kolem tří hudebních scén. Na hlavním pódiu se zrovna narážel soudek. To jsme viděli už mnohokrát. Ve dvoře hrála nějaká fakt rocková kapela. Dokonce tam byla i mista k sednuti.

Tahle fronta jde z prohlídky pivovaru.

Je libo zmrzlinku, cukrovou vatu nebo trdelník?

Stánků se vším možným tam bylo hodně.

A tady jsou dva sudy.

Co asi prodávají ve stánku vedle?

Na třetím plácku se pouštěla taneční hudba. Jak já říkám tuc tuc méďa Béďa, tuc tuc méďa Béďa... Mělo to rytmus, ale na můj vkus to bylo moc umělý, elektronický, a pořád na jedno brďo. Pak se odkudsi vynořila černoška. Vysoká, malinko při těle. Začala tančit. Úplně sama. Nejdřív jsme se s mužem usmívali, jakože ta má dost. Ale po chvilce mi sklaplo. Ona neskutečně válela. Potřebovala celou velkou taneční plochu. Prostě to rozjela na plný pecky.

A pak to na hlavním pódiu rozjela i Anna K. Byli jsme dost vzadu. Nemělo cenu fotit. Zato užívat si její pohodové písničky, to nám šlo bezvadně. I manžel uznal, že má něco do sebe, takhle naživo.

Tohle není fotka z Otvíráku.

Je z koncertu v Čechách pod Kosířem o pár týdnů dřív.

Stála jsem přímo pod pódiem a mohla si tuhle milou zpěvačku užít hezky zblízka.

Její písničky na mě působí tak trochu smutně.

Cítím v nich pokoru k životu.

Ona moc dobře ví, že nic není zadarmo...

No a pak byla pauza. Čurací a papací. Dala jsem si palačinku na slano, se směsí sýrů. Byla vynikající a bylo jí hodně. Dojídala jsem ji totálně nacpaná. Muž zatím našel kolegu z práce s rodinou a pak jsme se vydali blíž k pódiu. Moc blízko to nešlo. Stracené ráj má hold hoooodně fanoušků. Hráli bez jednoho, ten ležel v nemocnici. A hráli sakra dobře. Rozezpívali kde koho. Co na tom, že pršelo. Ti připravení rozevřeli deštníky nebo natáhli pláštěnky, my ostatní se schovali pod stromy. Dědula kousek od nás, v pláštěnce, dokonce tančil. Užíval si to co to šlo. Nakazil nás svým elánem všechny. Je bezva nechat se nabít pozitivní energií. Člověk má pak pocit, že je na světě líp.

Tohle je prostě pecka

Mosonmagyaróvár

Ráno jsem snášela do auta cestovní tašky a doufala, že na nic nezapomenu. Vyrazili jsme krátce po 10. hodině. Ještě doplnit benzín, vyměnit forinty a koupit s sebou něco na mls a pak hurá do termálů. Pardon do Mosonmagyaróváru. Tenhle název jsme zadali do navigace a pak už jen...děj se dílo boží. Než jsme se vyprdolili z oněch nezbytných nákupů, bylo skoro 11 hodin. Takže volba na oběd padla na Břeclav. Do navigace jsme napsali požadavek na restauraci při cestě a pak už jen vybírali. Trefili jsme to moc dobře...

Steakhouse restaurace v Břeclavi je velmi příjemný podnik.

A to jídlo! Balzám na duši. Chutě k sobě krásně ladily.

Dala jsem si kuřecí steak s bylinkovým máslem, mexické brambory

a servírka mi doporučila česnekovou omáčku.

Ta byla přímo mňamózní.

Posledními brambůrkami jsem vyleštila nejen talíř, ale i misku na omáčku.

Muž si dal steak s fazolkami a byl taky moc spokojený

Ani se nám do auta moc nechtělo. Na Slovenských hranicích jsme si koupili elektronickou 10 denní dálniční známku. Hleděli jsme jak dva puci, elektronickou? Na Maďarských hranicích jsme už byli za chytré, známky jsou tu taky elektronické, jen skoro jednou tak drahé. Naše navigace nás spolehlivě dovedla až do Mosonmagyaróváru. Zaparkovali jsme před hotelem, ale pán, co vybíral parkovné, nám vysvětlil, že nestojíme před našim hotelem. Mluvil česko-slovensko-maďarsky. Za 3 minuty už jsem si opakovala anglické fráze: máme zde rezervaci...

Tohle je ten náš tříhvězdičkový Aqua hotel Termál Mosonmagyaróvár

(www.moson.cz/aqua-hotel-termal)

Úvod jsem na recepci hotelu zvládla natolik bravurně, že na mě recepční spustila krásnou svižnou angličtinou. Ha, co teď? Rozuměla jsem asi tak každému třetímu slovu. Naštěstí situaci rychle pochopila a zvolnila. No a pak už to i s pomocí anglicky mluvících Čechů šlo.

Náš pokoj.

Přišel mi na tři *** trošku obyčejný.

Na netu psali, že lze projít z hotelu přímo do termálů,

ale ne, že se jde zahradou.

Růžová a žlutá budova je Aqua hotel.

Za zdmi spodních budov jsou termály.

Lidi ubytovaní v našem hotelu tam chodili přímo v županech...

Náš pobyt byl na tři noci a 4 dny. Vstup do termálů jsme měli zdarma. Mělo to takový malý háček. Já neměla župan. Takže jsme se ubytovali a já si šla na recepci pro župan. Manžel měl svůj krásný z domu. Takže jsem jaksi vykoktala, že bathrobe for me, no for my husband. Chtěla ho rovnou zaplatit, 2 eura na celý pobyt, ale on byl free.

Další fráze jsem si raději předem poskládala.

Nebyla to pro mě žádná sranda.

Jsem v podstatě samouk s jedním opravdovým kurzem.

Uvnitř lázní byla polohovací plastová nebo kameninová vyhřívaná lehátka.

Přijeli jsme po sezoně. Venkovní plavecký bazém byl vypuštěný.

Ty židličky a stoleček, to je stanoviště plavčíka,

ale jak vypadal, to netuším...

Vnitřní plavecký bazén byl tak trochu studený

oproti malým venkovním bazénkům...

V ceně ubytování byla polopenze formou bufetu.

Na oběd jsme si zašli do kantýny uvnitř lázeňské budovy.

Ta Hawai pizza byla vynikající.

Takhle to vypadá venku.

Bazény jsou hluboké do metru, plus mínus.

Voda je vyhřátá až na 37 stupňů.

Jako když lezete do vany,

je to paráda.

Škoda, že nám počasí moc nepřálo.

Trochu i sprchlo...

Uvnitř našeho hotelu byl whirpool termál bazének.

No, whirpool už kdysi v pravěku byl...

Infra sauna se líbila mému muži.

Tohle je manželova polopenzijní snídaně a moje večeře.

Jídlo bylo dobré.

Jedno odpoledne jsme se šli projít.

Do nákupního centra a pak kolem našeho hotelu.

V jednom parčíku ...

I takhle může vypadat turistické centrum.

Na cestu zpět jsme si v obchoďáku koupila kávičku.

Byla vynikající, brrrr, už nikdy víc,

i když spolu s nápojem vypadla z automatu i pidilžička.

Cesta zpět nám vesměs celá propršela.

Měli jsme štěstí, že kolona aut směřovala do Maďarska a ne na Slovensko.

Byla dlouhá několik kilometrů.

A tuhle paní neznám.

Domů jsme dovezli Tokaj a sýr, byla to výtečná kombinace.