V listopadu mi Zdenča dala do ruky obálku. Měla jsem si představit vánoční stromeček vedle sebe. Nasát vůni jehličí. Můj první letošní dáreček od Ježíška. Musela jsem ho hned otevřít. Uvnitř velké bílé obálky byl lístek na koncert Pavla Šporcla. Moje srdíčko se zatetelilo. Ty jeho housličky fakt můžu. V práci jsem si nahlásila volno a těšila se na den D.
Z koncertu jsme si udělaly dámskou jízdu ve čtyřech. Lidí tam bylo spousta. A známých ještě víc. Myslím, že až na delší úsek jedné jediné řady, bylo plno. Koncert byl rozdělený na dvě části. V té první se hrály převážně barokní skladby spojené s adventním obdobím. O každé nám sympatický houslista něco povyprávěl. Vystoupení pana Šporcla bylo v jeho druhé polovině spojeno se spoluúčinkováním LŠU Vladimíra Ambrose v Prostějově. Děvčátka zpívala koledy a my někteří s nimi. Bylo to moc hezké a moc emotivní. Mistr pak hrál skladby z alby natočeného ve spolupráci s Royal Liverpool Philharmonic Orchestrem. Zazněla Tichá noc, Jingle Bells, Svatá noc a další krásné skladby. Nejvic se mi líbila jeho vlastní, pojmenoval ji Motlitba.
Vynutili jsme si nejeden přídavek tleskáním vestoje.
Pořídila jsem pár fotek.
Jsou spíš na památku.
O kvalitě se nedá ani šeptat...
Housličky mě hladily po duši.
Byl to balzám na všechny bolístky.
Tleskali jsme jako diví.
Nejdřív vsedě, pak i vestoje.
Pan Šporcl nás pozval na autogramiádu.
Nabízel spoustu svých CD, ale všichni kupovali tohle.
Jmenuje se Christmad on the blue violin
a nahrál ho s Královským liverpoolským filharmonickým orchestrem.
V nabídce bylo i ve verzi LP, jenže nasadil vysokou cenu - 700kč...
Mohli jsme se s ním i vyfotit.
Zdenča nás krásně zvěčnila.
Tenhle předvánočně rozbalený dáreček se mi moc líbil.
Děkuji Zdeni.
Děkuji Pavle Šporcle.
