Proč mám ráda písničky, skladby, prostě hudbu?
1.) ...protože jde se mnou od školky...
Když jsme jezdili ve všední dny sami s tátou k babičce, zpívali jsme si lidovky. Soudružka učitelka ze školky s námi zpívala každý den. Uměla jsem hodně písniček. A ten zbytek mě naučil táta. Lidovky prostě přirostly už k mému dětskému srdíčku.
2.) ...protože jsem pochopila o čem to vlastně je...
Soudružka učitelka Alena P. nejen mě ukázala, že kromě lidovek a Gotta existuje i vážná hudba. Jednou nám pustila symfonickou báseň Vltavu a každý její kus komentovala. Najednou to nebyla nezáživná skladba, ale zajímavý příběh jedné české řeky. Brebendila jsem o tom doma tolik, že mi naši koupili celou Smetanovu Mou vlast. Mám ji dodnes
3.) ...protože zakázané chutná nejvíc...
Nebudu ho jmenovat, protože dnes je to pan profesor a proděkan. Hrál na piano a učil nás písničky Ježka, Suchého, Šlitra....prostě těch, co zrovna nebyli v socialistickém kurzu. On miloval hudbu a pokoušel se svlou lásku přenést na nás, pubertální výrostky. U mě tedy uspěl.
4.) ...protože umí zahnat samotu...
Naši pracovali v OP Prostějov na dvě směny. Na odpolední odjížděli ve 14:30 a z ranní se vraceli po 15. hodině. Od páté třídy jsem měla klíče od domu a čekala na ně. A nudila se. Abych se zabavila, pořádala jsem sama pro sebe discopárty. Pouštěla na gramofonu jednu desku za druhou, tančila a zpívala...
5.) ...protože se stala ostrůvkem jistoty...
Až do převratu v roce 1989 nám na jednom ze dvou tv programů každoročně dávali Prodanou nevěstu. Moje máma ji měla ráda a nakazila i mě. Ještě jednu operu jsem jako dítě toužila vidět. V hudebce s námi soudruh učitel rozebíral Dvořákovu Rusalku. Všichni jsme znali její pohádkovou obdobu Malou mořskou vílu. Možná o to víc jsem prahla po Rusalce. Naši na ní byli v Národním Divadle. Vodníka zpíval E. Haken. a Rusalku G. Beňačková.
6.) ...protože mi připomíná první velkou lásku...
On byl jen o dva roky starší. Seznámili jsme se na zábavě. Trsat sice zrovna moc neuměl, ale měl krásné oči. Nosil mi tehdy zakázaný časopis Bravo a hambatou dvoustránku vždycky secvakl, abych se prý nemusela stydět. Oba dva jsme měli moc rádi Katapulty. Když je slyším, vzpomenu si na něj....
7.) ...protože jsou v ní vzpomínky na mládí...
Na vesnici nebylo moc příležitostí, kam se jít bavit. Ve městech se mládež vyblbla na diskotékách, my chodili na taneční zábavy. Tehdy jsem naplno pocítila co je to totalitní režim. Naše milovaná skupina se z buržoazně západem načichlého, leč pro nás nádherně znějícího názvu Keksy musela přejmenovat na socialistický Rytmus. Většinu textů měli v češtině. Některé kapely se odvážily a hráli i Jasnou páku...
8.) ...protože lásku k ní jsme předávali dál...
Je jasné, že jsme oboum klukům odmala poušteli hudbu. Já tu normální k jejich věku, manžel to přitvrdil rockem a metalem. Ten mladší se zhlídl v potlesku za hudební vložku v programu besídky pro rodiče a od 1. třídy si vydupal housličky. Skončil s nima až v 9. třídě, protože šel na internát vojenského gymnázia. Starší syn se potatil. Obzory obou se ale parádně roztáhly. Oba dva mají hudbu rádi, stejně jako jejich rodičové. Tohle poslouchá starší syn, metalista...
9.) ...protože jsem si ujasnila, že nejvíc mi sluší rock...
Můj první rockový koncert jsou Kabáti. Tehdy jsem vůbec neměla páru, kdo že to je. Muž mi nahrál jejich písničky a já je poslouchala a poslouchala, až jsem si je začala zpívat. A pak už to jelo. Musela jsem sama sobě přiznat, že i když se mi líbí pop i disco, rock je prostě ROCK. Má to říz, má to šťávu. A vůbec nezáleží na jazyku skupiny Taková Maďarská Omega se mi dostala pod kůži a mám ji tam pořádně zapuštěnou.
10.) ....protože proto...
Poslední dobou si ráda pouštím Vivaldiho, Mozarta, Bacha a jiné hudební veličiny. Myslela jsem si, že je to divné, ale Robka mi vysvětlila, že vážná hudba prostě k rocku patří. Zamilovala jsem si Muse a netuším proč. Není to žádný krasavec, textům písniček moc nerozumím, ale když spustí, je to paráda. Ráda si poslechnu i Moravanku. Jsou v tom vzpomínky na dětství, na svatby (táta byl z deseti dětí, takže jich bylo požehnaně).
Hudba je prostě mou součástí.
Bez ní by mi kousek chybělo.
Ráda si poslechnu "tuc, tuc, méďa Béďa"
nebo si zatančím na "umcuca, umcaca"
anebo zapařím na nějakou tvrďárnu.
