Dlouho jsem uvažovala nad dárkem pro príma kamarádku. Postupně šel k šípku jeden nápad za druhým. A pak to přišlo skoro samo. Jako blesk z čistého nebe. Sedla jsem k PC, najela na stránky
Hudebního divadla Karlín a nechala si poštou poslat lístky na představení Carmen. Kamarádka měla velkou radost a hned se ujišťovala, jestli mám jeden lístek i pro sebe.
O tom, že to nebude jen tak obyčejný výlet do Prahy nebylo pochyb už na nádrží. Lístky na vlak jsem kupovala z mobilu. Regio Jet nabízí víc možností komfortního cestování a já na obě cesty vybrala zlatou střední cestu. Sedadla naproti sobě, stoleček jen pro sebe, voda a káva zdarma, možnost zakoupení jídla. Jenže ouha, pro cestu tam bylo sedadlo 75 v jednom voze a sedadlo 76 v druhém voze. Zjistily jsme to až 20 minut před odjezdem a vlak byl plně obsazen. Kamarádka se smála, já málem brečela. Stala se ze mě hromádka neštěstí. Tohle se může povést jenom mě...
Ve vlaku jsem seděla se slepým mladým mužem. Byl hodně hovorný. Postupně z něj vypadávalo, s kým mám vlastně tu čest. Povídala jsem si s panem
Kamberským. Bylo to moc příjemné povídání. Dozvěděla jsem se mimo jiné něco CD audio kompletu
Dobře odtajněný Horníček, na němž spolupracoval.
Vystoupily jsme z metra a startovaly mobily, abychom našly cestu k našemu hotelu.
Stačilo se podívat před sebe.
Nocovaly jsme v hotelu Jurys In
A protože ubytovat se šlo až od 14 hodin, zašly jsme si na kafíčko do "Mekáče"
Hudební divadlo Karlín je jen kousek od hotelu.
Měly jsme už docela hlad a přímo naproti divadla je parádní pizzerie.
Točí tam výbornou Stellu Artois a vaří výborné těstoviny a gnochi.
To vše za rozumnou cenu.
Uvnitř stylově připomíná Itálii
Po výborném obědě jsme se ubytovaly.
Když už jdeme na Carmen s Luckou Bílou, tak si to přece musíme vychutnat se vším všudy.
Kamarádka si trochu rozmazlení zaslouží.
Koupelnička
Postýlečky byly krásně měkoučké.
Kupodivu se v nich i přesto spalo velice dobře.
Odpoledne jsme se procházely přilehlými ulicemi.
Díváte se Polreichovu vyhlášenou restauraci
Next Door je jeho další restaurace.
Na to jít dovnitř bychom musely vydělávat tak 10 x víc ...
Zajímavý balkon v jedné ze stovek púražských uliček.
Tentokrát jsme nešly do historického centra,
protože jsme tam byly obě dvě asi před půl rokem.
Ona se Sokolem na sletu
a já s manželem za synem.
Večer jsme se hodily do gala a těšily se na Carmen.
Seděly jsme na blakoně, takže výhled byl naprosto jedinečný.
Nad nám hlavami zářil překrásný lustr.
Musela jsme ho vyfotit ještě jednou a trochu jinak...
Výzdoba divadla nám oběma vzala dech.
Proč jsou sedadla pod námi tak barevně označená?
V první chvíli jsme jen tiše zíraly a rozhlížely se kolem sebe.
Pak přišly na řadu naše foťáky a mobily.
Nádherný interiér...
Prostě úchvatné...
Přes ten trapas před vlakem se mi povedl husarský kousek.
Sledovaly jsme 400 představení muzikálu.
A co znamenaly ty dvě barvy na sedadlech?
Obrovské srdíčko nejen pro Lucku...
Klikněte na fotku a dozvíte se trochu víc
Myslím, že dáreček se mi povedl a udělal radost.
Během výborného představení jsme obě dvě ztratily pojem o čase.
V nočních hodinách to chtělo už jen nějaký lehký drink nebo dva
a něco malého k zakousnutí.
A jako sladká tečka na závěr našeho hotelového pobytu jen malý, posnídaňový zákuseček.
P.S.: Cestou zpět jsme už ve vlaku seděly vedle sebe.
