Od července chodím do práce na urologii. Je to chirurgický obor. Cítím se líp, než na dialýze. Rozumím téměř všem výkonům, které jsou potřeba splnít. Jasně, speciální urologické výkony se budu muset naučit. Ale když jdu napojit infuzi, podávat ATB nebo analgetika do žíly, přesně vím, co dělám. Je to bezva, necítit se jako prvňáček mezi vysokoškoláky.
Ubylo mi hodně volného času. Za ten půlrok neschopenky jsem si hodně zvykla mít téměř všechen čas pro sebe. No a teď ho musím docela nespravedlivě dělit na pro manžela, pro zahradu, pro domácnost a pro sebe. Jasně, že to nezvládám. Manžel sem tam povzdychne: "Ty už zase spíš?". Spánek v noci mi chybí, jenže na noční směně musí být člověk čilý, jinak by se pacienti museli obsluhovat sami. Robotické operace na urologii už provádí, ale robotickou zdravotní sestru ještě nikdo nesestrojil. Domácnost to s mým časem umí nejlíp. Jsem v bytě sami dva, tak by asi byla ostuda mít zde binec. Sterilně naleštěno zde nemám, ale uklizeno je. Zahrada si urvala velký kus mého volného času. Dnes mi přijela sekací četa. Nemusím všechno dělat sama, že? Synovi trocha ruční práce v přírodě udělá jenom dobře. Když to stihne, než začne pršet, tak mu se slečnou něco dobrého ugrilujeme. Nejhůř dopadl můj vlstní volný čas. Pro sebe jsem toho moc neurvala. Kamarádka bude slavit narozky, chtěla bych jí dát dárek, jenže to bych musela vzít háček do ruky. Z mejlu na mě hledí přes 200 nepřečtených zpráv. Sedla jsem a začala se tou hromadou pročítat. Mezi reklamami, upozorněním z knihovny, že uplynula doba k vrácení knih a echy, že vyšel nový článek na některém z mých oblíbených blogů, byl jeden hodně zajímavý mejl. Simča mě požádala o rozhovor na jejím úžasném blogu. Moje srdíčko se zatetelilo radostí. Můj hrudní, alias moje prsa, se začal (y) rozpínat. Moje ego dostalo velice pozitivní náboj. Jak to celé dopadlo?
Mrkněte na stránkách blogu U Blondýny.
A tobě milá Simčo moc děkuji za tuto naprosto úžasnou zkušenost.
Tvoje zajímavé otázky se mi líbily a byla radost na ně odpovídat.
