Dárečky z háčku

Myslím, že je na čase se trošinku pochlubit nejen svými háčkovanými věcičkami. Háčkování mě chytlo možná ještě víc, než frivolitky. Asi to bude tím, že drobnosti z háčku odpadlé mají větší využití. Stávají se z nich malé dárečky a to mě neskutečně baví. Není to moc nákladný koníček. Zatím si ho můžu dovolit.

Tyto malé přívěsky na klíče jsem háčkovala pro maminky nedonošených miminek.

Předávala je za nás koordinátorka Nedoklubka.

Slečna mého syna si u mě objednala tohoto slonečka.

Měla ho jako dárek pro kamarádku, které se narodí první mimčo.

Ten chobot jsem nakonec vypárala a přišila znovu,

tentokrát neviditelně,

jen jsem jaksi neudělala foto...

Tak a teď se jdu chlubit skoro cizím peřím.

Synova slečna si sice netroufla na hračku,

zato se velice úspěšně pokusila o bačkůrky...

....a čepičku.

a to držela háček prvně od svých dětských let v ruce.

No není dooost dobrá?

Je!

A ještě jednou chlubení skoro cizím peřím.

Vlastně bych měla říct skoro vlastním peřím.

byla bych moc ráda, kdyby jim to vydrželo.

Tyhle rukavice dělala taky ona, pro svou kamarádku.

Na originál fotce je vidět, že se jí dáreček moc líbí,

ale já nevím, jestli by souhlasila se zveřejněním svého fota.

Vánoční přání

Moji milí blogoví přátelé,

občasní i stálí návštěvníci mých stránek,

moc ráda a ze srdce ráda

Vám všem přeji

šťastné a veselé,

krásné

a

hlavně pohodové Vánoce.

Vaše Chudobka1970

Vyplněné co kdyby....

Tak to nevyšlo. Vyplnilo se to, co se stát nemělo....

Byla jsem na pravidelné gynekologické prohlídce. Paní doktorka mi napsala žádanku na mamograf. Po něm, jako obvykle, následoval ultrazvuk, protože mám nepřehlednou tkáň. Když doktorka asi potřetí přejížděla stejnou část prsu, zneklidněla jsem. Našla tam maličký útvar, nešel vyhmátnout, 12x10mm. Nedalo jí moc práce přesvědčit mě k okamžité biopsii. Týden a den jsem čekala na výsledek rozboru odebraného vzorku. Týden a den jsem samu sebe snažila přesvědčit, že to bude nezhoubné. Ale červíček pochybností se sem tam ozval. A co kdyby to bylo zhoubné? Svěřila jsem se třem lidem, kamarádkám Zdeně a Janě a synovcově ženě Zdeně. To bude dobrý, uvidíš, chlácholily mě.

Slavili jsme synovy 25.narozeniny. Nic jsem mu neřekla, ani tomu druhému. Proč je plašit třeba úplně zbytečně...

Cestou z domu do ordinace mi hlavou proletěla vzpomínka na to, s jakým divným pocitem jsem jela k tátovi, když mi volali, že neodemyká... Paní doktorka si mě pozvala dovnitř a spustila...vy už to asi tušíte, nemám pro vás dobrou zprávu...

Byl to šok. Rána jako z děla. Volala jsem manželovi do práce. Cestou domů jsem ještě stihla zavolat smutný výsledek gynekoložce. Nebyla tam moje doktorka a sestřička si mě objednala. Pak následoval hovor do práce, abych si udělala na tu návštěvu volno. Udělali mi ho, ale musela jsem to nějak oznámit staniční, která byla na semináři. Všechny ty telefonáty byly katastrofa. Pokaždé jsem se rozbrečela. Doma jsem pak kamarádkám Janě a Zdeně poslala stejnou sms...a je to v prdeli... a bláhově si myslela, že tím to mám pro dnešek odbyto. Obě postupně zavolaly. Jejich hovory začaly dost podobně... ty vole...

O víkendu jsme to jeli říct švagrové. Synovcova žena, švagrové snacha, Zdena, se jenom zeptala... ne? A moje smutná odpověď... jo! úplně stačila...

Jedna reakce kolegyně v práci stála za to. Řekla jsem jimto, protože se musely změnit služby v prosinci. Prý... taky jste sestři nemusela onemocnět...Dost rázně jsem jí odsekla.... já si to nevybrala...

Léčím se komplet ve FN Olomouc. Čekání na dovyšetření byla nekonečná. Jednou se dokonce jaksi zapomnělo dohlásit výsledek magnetické rezonance na mamární komisi a já čekala týden navíc zbytečně. Pak mi zavolali, že ve středu si mám jít na chirurgii pro termín operace. Protože už jsem toho měla plné kecky, rozhodla jsem se pro neschopenku. Ve středu mi chirurg řekl, že dostanu protekční termín 15.1.2018. To je víc než 2 měsíce od zjištění, že mám rakovinu prsu. Zanesla jsem neschopenku do práce. Taky se podivili nad dlouhým termínem. Odpoledne jsem měla další telefonát. Pokud mi to nebude dělat problém, tak zítra, ve čtvrtek příjem a v pátek operace. Předoperační vyšetření si prý udělají sami.

Dnes je sobota večer. Jsem po operaci. Jak trefně řekla jedna z dobrých duší držící mě nad vodou, polovina léčby je za mnou. Zítra mě asi propustí domů. Při kontrole se dovím výsledky histologie a podle nich bude buďto jen radioterapie, v tom lepším případě, anebo další operace a chemoterapie. Ale ať jedno nebo druhé, nevzdám se bez boje. Bylo to bolestivé při přípravě k operaci, bude to bolestivé i během další léčby. Špatně snáším bolest. Ale pokud se to bez ní neobejde, jsem připravená ji nějak zvládnout. Nejsem na ten boj s rakovinou sama. Mám vedle sebe človíčka, který mi nesmírně pomáhá, kamarádku Zdenču. Je to holka do nepohody. Dokonce i můj muž ji bere a to už je co říct, protože ona je jen o pár let starší, než náš syn. Když mi bylo hodně ouvej, svěřila jsem se i některým z vás, Libušce, Simči a Dorce. Moc mi to pomohlo. A stále pomáhá. Hlavně když mě popadne sebelítost. Pro mě je moc fajn mít někoho s kým si můžu poplakat, někoho s kým můžu probrat konkrétní věci ohledně léčení a někoho s kým budu mít alespoň na chvíli hlavu plnou optimismu.

Zvonek na sestřičku má i hodiny.

Praktické upozornění na hladovku

Zelenou mám moc ráda.

Pohled z okna mého pokoje.

Noční Olomouc moc úchvatná...

Moje kanylka...

Už od 13.hodin ji nemám... juchů

Dáreček od syna a jeho slečny.

Je to jejich výroba.

Zítra asi budu propuštěna domů,

nejspíš dnes usnu u mého oblíbeného

Harryho Pottera...

Tak dobrou noc

Možná přijde i kouzelník...

Když jsem si ráno přečetla název tématu týdne, jako mávnutím kouzelného proutku se múj splím rozplynul. Naskočila mi totiž scénka z jednoho staršího zábavného tv pořadu. Ve své době velmi populárního. No a protože smíchu není nikdy dost, bavte se se mnou...

Černoch a Srstka v legendárním pořadu Možná přijde i kouzelník

Nejsou ti dva kouzelní?

Originál klip k parodované písničce.

Videa na blogu

Každý z nás se na svém blogu prezentuje jinak. Píšeme články, skládáme básničky, příběhy či povídky na pokračování, reportáže z cest nebo třeba glosujeme. Téměř všichni svoje povídání doplňujeme fotkami. Ať už vlastními nebo půjčenými v webu.

Několikrát jsem se pokusila z vlastních smínků vytvořit video. Je to sice náročné na čas, ale baví mě to. Vybírám použitelné fotky, řadím je za sebe. Pak k nim dodám nějakou tu hudbu. Používám k tomu program, který mi nabízí placené i neplacené melogie nebo celé skladby. No a když se mi zdá, že mám hotovo, kliknu na kouzelné tlačítko a vyrobím film. Stává se ze mě scénárista, střihač, zvukař a rejža v jednom.

Abych svoje dílko mohla publikovat na blogu, potřebuju ho mít uložené na YouTube. Vytvořila jsem si dva profily. Jeden slouží k ukládání hudby, návodů na háčkování, frvolitek, 3D origami a jiných ručních práciček, které miluju. No a ten druhý ukrývá moje poklady. Jednak soukromá rodinná videa a pak ta mnou vytvořená videa určená pro blog.

Kromě rozpohybovaných obrázků mám i klasická videa. Mnou natočený videozáznam, prostříhaný a zvukově upravený.

Takže nejsem ta úplně klasická "youtuberka". Přesto tyhle stránky využívám, abych svoje dílka mohla zveřejňovat na svém blogu.

Se zpožděním zpracované fotky z letošního podzimního setkání Ženského klubu v Kojetíně.

Ještě přidávám dvě starší videa :-D

Návod na 3D origami rybku

A nakonec jedno opravdové video z naší dobrodružné dovolené.

Výstava dětí

Pátek nestál za nic, dokud jsem nejela prodat lístky z předprodeje. Když se mi to povedlo, zašla jsem si do obchodu koupit sladkou, vlastně slanou odměnu. Čirou náhodou jsem tak do slova a do písmene narazila na velice dojemnou výstavu. Moje špatná nálada se v mžiku rozplynula. Ti malí prckové se musí prát o své místo na slunci, místo aby si hráli a radovali se a já fňukám nad ztraceným dvojkoncertem. Chudobko, styď se!!!

Obrázky a fotky mluví samy za sebe, není třeba žádný komentář.

Děti jsou prostě úžasné.

Žádné ale...

Říká se tomu bezpodmínečná láska. Je to silné pouto mezi rodičem a dítětem. Člověk miluje se vším všudy a přitom si neklade podmínky. Není to slepá láska, která zavírá oči před problémy. Jen si prostě nic nevynucuje. Žádné budu tě mít rád, až si uklidíš hračky, až sníš večeři, až... Rodič jde a dítku ukáže, jak na to. Nezapomene na pochvalu a povzbuzení ani ve chvíli, kdy se věc tak úplně nepovede podle jeho představ. Potomek daleko lépe snese případnou kritiku, pokud je doprovázená slovy chvály za tu část, co se byť minimálně, ale přesto povedla. Vše se samozřejmě odvíjí podle věku dítěte. Nebo momentální nálady manžela. Pokud chcete, aby udělal práci o níž víte, že nemá příliš v lásce, musíte na něj přesně jako na malé dítě. To znamená nejdřív dát okázale najevo, jak se mu to minule hezky povedlo. Jakmile se muž pustí do díla, je dobré vyklidit prostor a nechat ho v klidu pracovat. Poznámky o délce jeho pracovní činnosti nekomentujte. Pokud vás potřebuje, abyste tu a tam něco přidržela, nezapomeňte pochválit již provedenou část jeho úkolu. Na případné drobné chybky upozorněte stejným způsobem jako u malého dítěte: máš to hezky udělané, jsi šikulka...a víš co, nešlo by to takhle? Po provedené změně nezapomeňte na opětovnou pochvalu. A tu případně zopakujte večer u společného sledování oblíbeného krimi seriálu. I toto je bezpodmínečná láska. Co na tom, že váš milovaný protějšek má nějakou tu chybku. Má i spoustu krásných vlastnosti, díky nimž jste se kdysi brali. Nikdo z nás není dokonalý...

Dlouhé noci

Poslední dobou nespím zrovna dobře. Mívám těžké sny. Než skončí dlouhá noc, jsem mokrá jako myš. Snažím se před usnutím myslet na hezké věci. Jenže hlava si mele svou. Vrací se mi okamžiky, které bych nejraději z paměti úplně vygumovala. Znovu a znovu prožívám to, na co bych moc ráda zapomněla. Setkávám se s nebožtíky. Ocitám se v nebezpečných situacích, kdy mi jde o život. Mozek vymýšlí absurdní scény jako z akčních nebo katastrofických filmů. Celý tenhle snový propocený absurdistán spustila před několika týdny malá bulka na krku. Je jako špička ledovce. Uvnitř, pod ní, na obou stranách krku,tiká malá časovaná bomba. Výsledky vyšetření lymfatických uzlin překročily hranici normálnosti a posunuly se do vysokých patologických hodnot. Čekání na kontrolní vyšetření je nekonečné. Být zdravotníkem není moc dobré. Hlavou mi létají všelijaké diagnózy. Ty, co bych normálně už zapomněla, mi nedávno dokončená vysoká škola parádně oživila. Bráním se černým myšlenkám. Chodím se bavit ven s přáteli, dívám se na hezké filmy, čtu zajímavé cestopisy, háčkuju chobotničky... Přes den je to v pohodě, ale noci nemám v lásce.

l

Pivo nebo pleny?

Je libo jednu tekutou plenu?

Modrá a růžovej

Stále háčkuju chobotničky. Jednak mě to baví a jednak jsou pořád potřeba. Stačí je předat koordinátorce a ona je umístí do nemocnic na novorozenecká oddělní, kde je jich málo. Moc se mi líbil nápad jedné z motalinek udělat si malou chobotničku do auta nebo na klíče. Jsou roztomilé ty malé chapadlinky. Když mám volno, poslední dny většinou prší. Pustím si film a háčkuju. Je fakt, že z filmu toho moc nevím. Jednou jsem si dokonce troufla na film v původním znění s titulky. Musím přiznt, že angličtina se moc dobře poslouchá. Ten film jsem ale musela zkouknout ještě jednou a bez háčku...

Modrá mrňavá chobotnička s mašličkou.

Růžovej prcek.

Pro srovnání velká a malá chobotnička.

Rodinka

Velká růžová kráska...

Dvě kámošky...

Zkusila jsem na přání koordinátorky srdíčko pro maminky.

Je naplněné levandulí.

Modré srdíčko se mi háčkovalo trošku líp.

Růžová varianta.

Když jsem si voňavá srdíčka pověsila,

krásně mi provoněla pokojíček.

Koordinátorka chtěla, abych se pustila i do ponožek, jenže ty mě nešly. Ani háčkované, ani pletené na 4 jehlicích. Mám návody na obě dvě varianty, jenže je to tak malinkaté, že se mi to nedaří. Ponožkový rekord nepokořím. Ale chobotničky budu motat dál. Malé i velké.

Proč ne?

Seděly v malé hospůdce a čekaly, až jim "jejich" servírka" donese objednanou večeři. Obě ženy měly dobrou náladu. U jejich stolu bylo veselo, dokonce se po nich občas s úsměvem podívalo osazenstvo zbytku lokálu. Dobrá nálada byla nakažlivá. Ještě, že seděly alespoň trochu bokem od ostatních. Jejich věkový rozdíl se na oko stíral. Ta štíhlejší, i když plnějších tvarů vypadala mnohem mladší, než ve skutečnosti byla. A ta prostorově výrazná zase působila jako trochu starší. Zazvonil telefon. Štíhlejší bruneta ho zvedla a pustila na hlasitý odposlech. Volal jí manžel a z legrace se ptal, kdy může na jejich babinec přijít. Silnější blondýna mu navrhla, že když celou útratu zaplatí, je srdečně vítán. Manžel jim srdečně poděkoval a za chvilku zavěsil.

Přinesli jídlo. Brunetka měla kuřecí prsíčka na liškách s opečenými bramborami. Vonělo to na dálku. Blondýnka si dala hovězí líčka a šťouchané brambory. Popřály si dobrou chuť a pustily se do svých dobrot. Obě si je chválily. Daly si navzájem ochutnat. Brunetce zůstala na bradě hovězí šťáva. Blondýnka si přisedla blíž: "Teče ti to, šmudlo", usmála se a prstem brunetce setřela mastnotu.

Brunetka už už chtěla říct, že si to umí utřít sama, ale při pohledu na kamarádku se zarazila. Její oči potemněly. Na chvíli obě zapomněly jíst. Čas se pozastavil.

Snědly jídlo za tichého hovoru. Bavily se o plánovaném setkání s celou partou kolegyň z práce, které je čekalo za čtrnáct dnů. Veselý smích se vytratil, ale dobrá nálada zůstala. Občas se pohledy obou žen střetly. Dlouze a intenzivně. Když se při zvedání sklenice jejich ruce dotkly, projela jimi elektřina. Blondýnka položila ruku na stůl. Otočila ji dlaní nahoru. Brunetka malou chvilku zaváhala. Řekla si a proč vlastně ne. Pomaličku vložila svou ruku do připravené dlaně. Ta ji jemně stiskla....

zdroj obrázku