Sedím u počítače, na stole sleničku svatomartinského a v bedýnkách mi hraje
Muse . Už jsem to nějak vstřebala, ale pokaždé, když tam jedu, mám obavu, aby se to neopakovalo. Nejprve zkusím, jestli je zamčeno. Teprve potom odemykám vchodové dveře. Klíče od kuchyně už nepotřebuji. Staré, oloupané a poškrábané dveře jsou bez kliky. Stejně potřebovaly vyměnit. Teď je to nutnost. Zatajím dech a vstoupím dovnitř. Naštěstí dnes je všechno tak, jak má být. Tehdy nebylo....
Ten den jsem vešla do kuchyně a vůbec mi nedošlo, že bez odemykání. Nějak se mi nepozdávaly věci na stole. Modrý plastový košík s hodně starými účty obvykle bývá na okně, abych na něj dostala při zapalování na grilu. Proč je tedy na stole? Nahlídla jsem do obýváku. Nevěřícně jsem se dívala na tu spoušť. Automaticky, bez přemýšlení, jsem všechno začala fotit.
Papíry sezhora ležely na zemi
Vytahané šuplíky a skříňka...
Taky jen otevřel zásuvku...
Naráz mi to celé docvaklo. Byl tu zloděj. Ruka sahající na ručník ležící na zemi ucukla. Začala se mě zmocňovala panika. Na telefonu jsem vyhledala přítele a zkoušela se mu dovolat. Marně, stále je mimo repubbliku. Co teď? Pomalu jsem stoupala do pschodech do pokojíku a ložnice. Už nahoře na chodbě byly vidět stopy zloděje, Staré rádio na lampy stálo na nefunkčním mražáku. Otevřné dveře od spíže mi vehnaly stlzy do očí. Stařičký magnetofon Sonet ležel na boku mezi regály a komodou. A co teprve v pokojíku...
Asi šel po penězích..
Moje dopisy ležely rozházené...
Mechanicky jsem sešla se schodů a odemčela dveře na dvorek. Kupodivu sekačky na trávu stály nezamčené v bývalé uhlárně. Nebylo s nima pohnuto ani o píď. Celá roklepaná jsem se vrátila zpět do kuchyně a chtěla zavolat policii. Ale jaké mají číslo? Nahlas jsem se okřikla.: Zklidni se a používej mozek. Jak se to učí malé děti? Hasiči hasí, mají tedy rybníček, policajti nosí pouta. Vytočila jsem tedy 158. Důrazně mě žádali, abych vyšla před dům. Tím přiožili mé panice pod kotel. Neprošla jsem celý dům a uvnitř opravdu ještě někdo mohl být. Než přijeli, stihla jsem zavolat manželovi do práce. Vím, že nemám volat, ale potřebovala jsem pomoc. Někoho, kdo mě v tom nenechá samu. Policie, když zjistila, že barák není pojištěný, udělala jen to co musela. Vyfotila si to a zapsala si moje nacionále....
Jak jsem řekla, už se na to dokážu podívat i s úsměvem. Sice ještě trochu ztuhlým, ale s úsměvem. Zloděj asi hledal peníze. Ty tam samozřejmě nejsou. Je zvláštní, že vlastně skoro nic nepoškodil, až na ty kuchyňské dveře. Dovnitř se dostal přes mališčké okýnko na starém, už nepoužívaném záchodě. I to mistrně vysadil. Rám poškodil minimálně. Uvnitř domu je spousta starožitností, těch se však ani netkli. No a vlastně je to celé moje vina. Kdybych neměla volný přístup přes zahradu, tak se to nestalo. Už volný není. Bránu i branku mám pod zámkem.
Aby toho nebylo málo, tak mi přišla faktura za plyn za uplynulý rok s doplatkem 15000 korun. Normálně mi už dvakrát vraceli kolem 600 kč. Zkontrolovala jsem plynoměr a nic. Všechno v pořádku. Při kontrole plynového kotle jsem ukázala servisákovi fakturu a on na to přišel. Chyba je v termostatu. Můj stařičký analogový už přesluhoval. Při přeměření se ukázalo, že místo mých nastavených 10-15 stupňů měřil 20-21 stupňů. Takže jsem zcela zbytečně vyhřívala všechny čtyři místnosti celou zimu. To nas... Už mám nový termostat. Je nastavený na 5 stupňů. A podle plynoměru, zatím ještě nesepl.
A pak si jednu nedej!
Na zdraví!
