Od dvou svých vlastních kluků a jedné skoro osvojené slečny jsem dostala na hezký dárek pod stromeček. Nebylo to loni, ale předloni....
Trvalo mi dlouho, než jsem dárkový poukaz vybrala. Nejprve mi to zmařil covídek a pak špatné počasí.
Nakonec jsem se dočkala. Kurz se konal v ZOO sv. Kopeček u Olomouce. Sešlo se nás tam jen několik, protože bylo opět hodně pošmourno. Nejprve nás instruktor učil nastavit si foťák. Většina z nás fotila v poloautomatickém režimu. Nastavovali jsme jen některé parametry. Škoda, že to neměl nějak sepsané nebo že nám dopředu neřekl, abychom si vzali zápisníky. Spoustu informací jsem tím pádem už zapomněla.
Kdo by se nezastavil u opic.
Než se mi povedlo dobře zaostřit, vyplácala jsem dobrých deset fotek.
Fotit přes sklo se mi nedařilo.
Uvnitř pařezu se schovával méďa.
Proč to mám takové divné, jako rozmazané?
Nedařilo se nám na to přijít, když první fotky byly docela dobré.
Nic nového jsem nenastavovala, jenom jsem se dívala na hotové fotky.
A pak na to přišel.
Jak jsem se dívala na své výtvory, musela jsem nějak kliknout na režim kámen.
Uvědomila jsem si, že nějaké režimy se mi tam ukázaly, ale já je ignorovala,
aspoň jsem si to myslela...
Pak už jsem si dala pozor při každé úpravě nastavení.
Kůzle jedno zvědavé...roztomilé...
Stáli jsme tam docela dlouho a fotili.
Na fotce vpravo dole jsme my, foto kurz,
bylo nás tam tuším osm.
Na kozách jsem se učili fotit v pohybu.
Některé byly v pohodě, dokonce i zapózovaly.
Ale některé byly k nezastavení....
A bylo jich tam spousta.
Tahle se docela povedla, myslím tím ostrost v pohybu.
Klídek a pohodička...
Tady jsme se taky zastavili na delší dobu.
Chtěli jsme vyfotit skupinku,
ale ona se nám jaksi rozbíhala...
Sem tam některá přišla trochu blíž.
Ale většinou se před námi schovávali.
A co takhle vyfotit si rozhlednu?
Nebylo moc hezky.
Foukal vítr a sem tam spadlo pár kapek.
O zimě ani nemluvím.
Klokani v pohybu.
Sem tam si nějaký na malou chvilku spolehl.
Pyšný páv
Chvilku jsem mu domlouvala a on se nakonec nechal vyfotit.
Zato tyhle legrační chlupaté kuličky měly s prominutím v prdelkách vrtulky...
Nevím, co to byl za rituál,
ale učila jsem se na něm sekvenční snímání
To je rychlé focení, jedna fotka za druhou.
Kdybych to dala do videa, bude to rozpohybovaný obrázek.
Los si tam tak seděl v zeleni.
Šla jsem nebezpečně blízko k ohradě a on se po mě podíval...
Tohle focení za sklem docela vyšlo.
Vzpomněla jsem si na potápění v Egyptě.
Ani tahle fotka není špatná.
Ale tato je docela mázlá.
Chtěla jsem toho puntíkatého rejnoka vyfotit, on však nechtěl pózovat.
Copak je to za rybu?
A proč se tak šklebí?
Za zbarvení tohoto snímku může osvětlení.
Tak by to vypadat rozhodně nemělo.
Odraz ve skle by nejspíš šel vyretušovat,
ale to moc neumím.
Tady vypadá, jako by mu z tlamy trčely zuby.
Odpočívá.
Venkovní výběh za sklem.
Tihle dva mají taky siestu,
co na tom, že ještě nebylo poledne...
Foceno opět venku, za sklem.
Vypadá docela neškodně.
Tak nějak smutně...
Krmení dravé zvěře...
Jsou tam dva.
Oba dva dostali kus masa.
Tak, mají plná břicha, asi půjdou odpočívat a relaxovat.
Jedna z fotek sekvenčního snímání.
Vlčí smečka.
Docela z toho jejich pohybu mrazí.
K něčemu se schyluje?
Jsou nějací rozdivočení.
Nakonec se rozejdou nahoru k plotu, za náma...
Jsou krásní, ale nechtěla bych je venku potkat.
A jsme skoro na konci trasy, u makaků.
Je to volný výběh, procházíme mezi nimi.
Jsou docela daleko...někteří...
Občas se některý osmělí...
Tenhle seděl kousíček od cesty.
Mají docela ostré a velké zuby.
Venkovní výběh není moc velký,
ale má místa, odkud tuhle kočičku prostě neuvidíme...
Nakonec jeden unavený spící medvídek.
Některé fotky se povedly, jiné ne, dala jsem sem oboje.
Kurz nebyl špatný, jen by to chtělo vychytat nějaké ty mouchy.
Ale rozhodně jsme se něco o focení naučili.
Teď je jenom na nás, jestli to využijeme.
Já určitě ano.
Ještě máte do 20. 2. 2020 čas poslat svůj příspěvek,
budu se na něj moc těšit.
Klikněte na ikonku a pište.
No a jedno
Máte-li chuť, mrkněte se.
