Nezmizelo, jen se na chvilku schovalo

Slunce mohlo zmizet v den, kdy mi umřela máma. Táta mi tehdy řekl: "Reni, už nemáš maminku." Pak se rozplakal. Byl to těžký den. Ale ještě těžší byl její pohřeb, jsou chvilky, které z něj můj mozek vytěsnil. Mým sluníčkem se stal roční syn. Držel nad vodou mě i svého dědečka .

Slunce mohlo zmizet v ráno, kdy urolog řekl mému muži, že má rakovinu. Tehdy se sluníčko schovalo za mraky, ale pořád vykukovalo. Dávalo nám všem tolik potřebnou naději.

Slunce mohlo zmizet v tu chvíli, kdy se mi manžel, plný strachu, svěřil, že se nemoc vrátila. Ani tehdy však nezmizelo. Nedovolili jsme mu to. Nutně jsme potřebovali jeho energii, aby se to všechno podařilo manželovi zvládnout a přežít.

Slunce mohlo zmizet, když mi telefonovali tátovo zmizení ze zahraničního zájezdu. Tehdy se skoro celé schovalo za mraky. Měla jsem o něj strašný strach. Byl tam někde sám, opuštěný, bez pomoci. Hodiny, kdy jsem o něm neměla zprávy, byly nekonečné. Nutila jsem se do optimismu, nechtěla jsem si připustit černý konec. A slunce vysvitlo..

Slunce mohlo zmizet v den smrti mého táty. Ano, tehdy z něj koukal jen maličký kousek. A trvalo hodně dlouho, než opět celé vykouklo z tmavých mračen.

Mám ráda slunce.

Ráda se vyhřívám v jeho hřejivých paprscích.

Když svítí slunce,

všechno jde hned líp.

 

Kam spěje celé lidstvo?

Nedávno mě překvapil člověk velmi blízký mému srdíčku svou pragmatickou úvahou. Přemýšlel nad smutným osudem všech lidí naší planety. Spějeme do záhuby? Množíme se neskutečnou rychlostí. Přirozený výběr matky přírody byl zlikvidován člověkem. Slabí jedinci jsou udržovaní při životě pomocí moderní vědy. Lidé se dožívají stále vyššího věku. Ale za jakou cenu se tohle vše děje?

Co rozpoutalo tuhle smršť černých myšlenek? Nejspíš to byla moje reakce na jeho kouření cigaret a nadváhu. K čemu je podle něj omezování se? Užívá si život právě tady a teď. Proč by zrovna on měl měnit životní styl? Dnes se dá přece léčit téměř všechno. Nebylo snadné přimět ho k aspoň k malému zamyšlení se nad sebou samým a přitom vynechat obligátní úvahy, jakože má rodiče a sourozence, kteří ho mají rádi a kterým na něm záleží. Nakonec jsme se shodli na tom, že stát se smyslem života pro někoho, je ten správný důvod i pro něj. Tedy myšleno tak, že až on se stane tím, na jehož rozhodnutích bude závislý jiný život, pak se on sám změní. Nebude potom pozdě? Nezbývá jen věřit, že nebude.

Hodně jsem o tom človíčku přemýšlela. Byl vždycky takový? Nebo to jen uměl dobře skrýt? Je to jedno, mám a budu ho mít vždycky ve svém srdíčku. Pokud mi to dovolí, ukážu mu, kam by měl kráčet. Když sejde z cesty, nabídnu mu oporu.

Člověk se věkem a zkušenostmi mění. Vím o tom své. Z malého opečovávaného děvčátka se stala rozmazlená, najivní slečinka. Z ní nejistá, ustrašená manželka. Teprve až mateřství a trpké životní zkušenosti z ní pomalu utvářely toho člověka, kterým je dnes.

Nedávno jsem dočetla knihu Quo vadis. Vypráví o mladém muži, kterému osud do cesty postavil dívku věřící v Boha. On byl zvyklý brát si od života to co chtěl. Včetně lásek na jednu noc. Dívky mu padaly k nohám. Zamiloval se, ale tahle žena, křesťanka, se odmítla stát jeho milenkou. Ona a její přátelé mladého muže postupně přivedli na cestu víry. Bylo velmi zajímavé sledovat, jak se mění jeho chování. Jeho cesta životem změnila svůj směr. A tak je to s námi se všemi. Naše cesta životem je ovlivněna lidmi, kterými se obklopíme a zkušenostmi, které s nimi prožijeme. Važme si tedy našich přátel. Ukazují nám ten správný směr. Važme si však i těch, kteří nám nepřejí. Protože jak řekl klasik: všechno zlé je k něčemu dobré...

 

Svátek všech žen

Kromě toho, že má narozeniny můj muž, slaví dnešní den svátek ženy po celém světě. Z původního boje za volební právo a rovnoprávnost žen, se v naší republice díky minulému režimu, bohužel stala oslava komunismu. Po převratu se lidé zase vraceli k zapomenutému a režimem potlačovanému svátku matek. Jenže ne každá žena je matkou. Každá má však právo na sebeurčení, svobodné rozhodování. Nejen v politice a veřejném životě, ale hlavně v osobním životě, v rodině, ve vzdělávání, v zaměstnání. Ani zdaleka nemají ženy stejně dobré postavení jako u nás. Stačí si připomenout práva žen v islámském světě. Jsou to spíš smutné povinnosti než práva....

Je na vás milí chlapi, jak ukážete ženě svého života, že si jí (nejen) v ten dnešní den umíte považovat. Zapomeňte na komunistickou dobu dobu před x lety. Stavte se cestou domů pro květinku, kupte čokoládu nebo prostě nějakou drobnost a udělejte své drahé polovičce radost. A vy, milí kolegové z práce, usmějte se na ženu pracující vedle vás. Buďte galantní. Co kdybyste dnes donesli kávičku nebo čaj vy?

My dnes totiž máme svátek

Všem ženám k MDŽ posílám růžičky

Maškarní

Tak jsem nakonec šla. Kam? No přece na ples. Vlastně nevím, proč se tomu říká ples, když tam nehráli ani jednu polku nebo valčík. V obleku ani společenských šatech tam nebyl skoro nikdo. Prostě v sobotu byly kousek od našeho města Šibřinky. Převlékli jsme se do masek, namalovali si na tváře nejrůznější obličeje a vyrazili se odreagovat. Organizátoři už tradičně pozvali kapelu Quercus. Jsou přesně to pravé ořechové (nejen) pro můj hudební vkus. Moje těšení se znásobilo příjezdem obou synů. Oba dva přijeli i se slečnami, jeden v pátek a druhý v sobotu. Dostali od Ježíška společný dárek v podobě únikové hry Lafayettův žalář. Musím na ně prásknout, že se jem hra hodně povedla, měli druhý nejlepší čas ze všech dosud hrajících skupin. Prošli už víc únikových her a tahle, podle nich, patřila k těm nej. Vzhledem k tomu, že jsem byla po noční a další den na mě opět čekala noční směna, pasovala jsem se na taxíka. Šest lidí se do jednoho osobního auta nevejde. Vzít si větší volno v práci nešlo, protože už zase máme krizovou situaci. Už jsem oraz potřebovala jako sůl.

Tohle video točil profík jen pár desítek mibnut po zahájení Šibřinek.

Parketl je skoro prázdný.

Už v 21 hodin byl úplně plný.

Jednoduchý a přitom velice efektní kostým domina.

Bílé puntíky a čáry jsou nažehlovací.

Vzadu stojí dvě pastelky.

Jednobarevný obleček doplněný "čepičkou" ve tvaru hrotu patelky.

Mimozemšťan v černých kalhotech s tričkem Hanáckých železáren.

Jeho kamarád se nechtěl fotit,

tak jsem ho taky předělala na mimozemšťana.

"Táto, tam ti jde tvůj kostým..."

Kostým šejka z půjčovny.

Můj muž ho chtěl, ale byl rezervovaný.

Parádně vyvedená Avatarka.

Veselé zelené žabičky.

Aloha...Havaj v březnu.

Zdař Bůh!

Brrrr, tohohle ďábla jsem se až lekla.

Královna černé magie se hodně povedla.

Papírový tank musel dát hodně práce.

Vyhrál jednu z cen za masku.

Z čarovné pohádkové říše za zrcadlem.

Vochomůrka to parádně rozbalil.

Havajské tanečnici se asi líbí jeho šála.

Křemílek, Vochomůrka, turistka a jeden zbloudilý mušketýr.

Ty malé barevné lístky na stole jsou losy.

Já jsem jako obvykle nic nevyhrála,

ale jeden syn vyhrál soudek piva,

druhý knihu o Prostějově.

Když si smrtka zkoušela kostým, podívala se do zrcadla....

...a lekla se sama sebe :-)

Užila jsem si to na 100 procent.

Můj muž se sice "ztřískal",

ale už se na něj nezlobím

tak jako v neděli nad ránem.

kdy usnul doma v chodbě na lavici.

Vytančila jsem se dosytosti,

hlasivky dostaly "trochu" zabrat,

nasmála jsem se i do zásoby,

naobjímala se s přáteli pro radost,

co víc si přát...

Snad jen, už aby bylo zase za rok :-)

 

Za víčky

Leží a pokouší se usnout. Nejde to. Na modře zářící obrazovku a tlumený zvuk si už za ta léta zvykla. Ale chrápající muž ležící vedle ní posílá jakýkoliv pokus spát do říše fantazie. Chvilku se snaží mlaskat. Kýžený několika minutový klid za tu námahu nestojí. Otočí se zády k němu, pevně stiskne víčka. Rozhodna se ponořit do svých představ. Myšlenkami se vrací několik let zpět a pomaličku mění a upravuje realitu v sen...

Dopoledne se v práci nezastaví. Cestou do jídelny zjistí, že má zmeškaný hovor. Když se podívá od koho, začne se usmívat. Po víc jak dvou měsících se přece jen ozval. A sám od sebe. Řekla si, že ho nechá trochu vycukat a nebude hned volat zpět. Vydržela to až do večera. Cestou z práce mu napsala sms. Během chvilky měla od něj hovor. Chtěl ji vidět, vlastně je chtěl vidět všechny. Slíbila, že se pokusí domluvit s ostatními a do týdne se ozve. Sešli se za tři týdny. Celá jejich bývalá partička. Nejdřív šli na večeři a o pár hodin později se přesunuli do nonstop baru. Hráli šipky, popíjeli levné víno a pivo. Pak někdo navrhl, aby si šli trsnout do klubu. Lehce zmoženi alkoholem se rozhodli, že to není špatný nápad. Na parketu bylo živo. Hráli sérii starších písniček. Tančila ráda, byl to pro ni způsob relaxu. Hit Sexy eyes od Whigfield si broukali snad všichni. Naklonila hlavu mírně na stranu a kývla bradou směrem k parketu. To stačilo, aby se celá partička během krátké chvilky roztančila. Po dvou písničkách najednou zmizel. Kam šel? Po chvilce si všimla, jak mluví s DJ. Při písničce Ricky Martina Maria se vrátil a začal znovu tančit. Ale ne sám. Vzal ji za ruce a začli tančit spolu. Najednou se začala samou radostí a štěstím motat. Přitáhl si ji k sobě a řekl, aby se uvolnila nechala se vést. Bránila se, že neumí tančit, ale on se nedal. Zvedl její bradu nahoru a donutil ji podívat se mu do očí. Zatímco ona přemýšlela, jakou vlastně mají barvu, roztančili se spolu v rytmu Samby de Janeiro. Vzpomněla si, jak se někdy začal v sedě vlnit od pasu nahoru do taktu jeho oblíbené písničky. Tréma byla ta tam. Tančilo se jí strašně dobře a velmi lehce. Hudba jí pulzovala v žilách. Vnímala jen jeho oči, ruce, tělo a rytmus melodie. Jedna písnička se prolínala s druhou. Nevnímala čas, ani lidi kolem sebe. Když taneční série skončila, byli oba dva hezky udýchaní. Šli si sednout. Za pár minut začli hrát ploužáky. To co se stalo, vůbec nečekala. Myslela si, že půjde tančit s kamarádkou, která je mnohem mladší než je ona. Jenže on to viděl úplně jinak. Při druhé pomalé písničce se na ni usmál a stejně jako ona předtím i on zvedl bradu a ukázal s ní na parket. Nejdřív ji vzal za ruku a druhou si ovinul kolem jejího pasu. Pak DJ pustil jednu její srdcovku. Od skupiny Police Every breath you take. Do očí se jí tlačily slzy. Vzpomínky, ani slzy nešly zastavit. Dlouze vzdychla. Jestli do té doby v sobě cítila nějaký alkohol, tak teď rázem vystřízlivěla. On to šestým smyslem vytušil. Pohladil ji po vlasech. Přitáhl si ji k sobě a jemně ji do nich políbil. Pustil její ruku, aby ji mohla položit na jeho ramena. Tančili tělo na tělo. Cítila jeho a on cítil ji. Vzrušení jimi prolétlo jako elektrický proud. Jejich ústa se spojila v jeden dlouhý a vášnivý polibek....

Co to tak drnčí? Telefon! Je ráno, čas vstávat a jít do práce. Ještě napůl slepá vypla nastavený budík, posadila se na postel a vzdychla vsi, to byl teda sen!