Trhy na Pštrosí farmě Doubravice

Byl to jen takový nápad jedněch našich známých. Oni tam už byli a tak natěšili mého muže. Ten se těšil na pštrosí klobásky a maso. Farma je od nás vzdálené něco přes hodinu cesty. S navigací v autě to byla hračka. Líbilo se mi to tam. Kromě pštrosů jsme se vlastně ocitli na zajímavém a netradičním tržišti. Podruhé jsem tam byla s kamarádkou. Hlavně jsem chtěla maso. Je totiž nejen dobré, ale i zdravé. Dá se upravovat jako minutka nebo se z něj vaří třeba guláš. Ale dost řečí. Mrkněte na fotky z obou, rok od sebe vzdálených návštěv.

Ještě před ohradama se pštrosy nás v malém biotopu přivítala žabička.

To krčisko...!

Ty nožiska...!!

To musí být pštros!!!

Tenhle ale mému objektivu nastavil pozadí...

Nejsou to zrovna malí ptáci i když jsou mladí.

Tihle mladí a neklidní se začali čepýřit, jen co nás uviděli.

Postupně se zklidnili.

Tak vedle těchto krasavců jsem byla jako trpajzlík...

Pokud chcete mít na dvoře či zahrádce pštrosa,

můžete si pořídit třeba tohohle kovového, na květináče

Když trhy, tak opravdu různorodé.

Háčované hračky.

Před vstupem do jednoho ze skleníků plného květin.

Jsou ta vejce opravdu dinosauří?

Je libo citrusy i s plody?

Pomerančovníky, citronníky i mandarinkovník tu prodávali od jednoho tisíce korun nahoru.

Keramické želvy jako dekorace na zahradu se opravdu povedly.

Květináč jako kravička nebo žabička? Proč ne.

A další možnosti tvaru květináčů.

Keramiky tam bylo opravdu hodně.

V jednom fóliovníku jsem objevila v kleci dva papoušky.

Letos byli slámoví zajíci hitem č. 1

Velikonoce byly za rohem...

Do zahrádky se může hodit i takový žížalák...

Chcete z trhů malou památku nebo dáreček?

Malované kamínky jsou roztomilé.

Jeden jsem koupila pro synovu slečnu,

jeden odsud dostal můj muž,

ale ne ode mě.

Protože pracuje u firmy zpracovávající maso,

koupila mu kamarádka malého vepříka

...

Znovu ve spárech Wilburgových príběhů

Před lety jsem se pustila do čtení knih Wilburga Smitha. Zaujal mě název jedné z nich, Pobřeží v plamenech. Stejnojmenný film se mi kdysi moc líbil. I přesto, že kniha byla docela tlustá, přečetla jsem ji jedním dechem. A pak už to se mnou šlo z kopce. Na netu totiž psali, že tenhle příběh je součástí ságy. Tehdy ji na Wikipedii uvedli asi takhle:

Sága rodu Courtney

Série odehrávající se od konce 19. století do 80. let 20. století:

Když loví lev nebo Na život a na smrt (When the Lion Feeds, 1964)
Hromobití (The Sound of Thunder, 1966)
Ptačí vodopády (A Sparrow Falls, 1977)
Pobřeží v plamenech (The Burning Shore, 1985)
Síla meče (Power of the Sword, 1986)
Běsnění (Rage, 1987)
Čas zemřít (A Time to Die, 1989)
Zlatá liška (Golden Fox, 1990, česky 2009)

Série odehrávající se v 17. a 18. století:

Dravec (Birds of Prey, 1997)
Monzun (Monsoon, 1999)
Modrý horizont (Blue Horizon, 2003)
Zlatý lev (Golden Lion, 2015)

Román následující po Triumfu slunce:

Kopí osudu (Assegai, 2009, česky 2010)
Kořist ( The Tiger's Prey, 2018)
Courtney´s war (2019)

Sága rodu BallantyneůEditovat

Říše kamenného sokola (A Falcon Flies nebo Flight of the Falcon, 1980)
Tvrdší než diamant (Men of Men, 1981)
Andělé pláčí (The Angels Weep, 1982)
Leopard loví v temnotách (The Leopard Hunts in Darkness, 1984)

Román s osudy obou rodů (Courtneyů a Ballantyneů)

Triumf slunce (The Triumph Of The Sun, 2005) - odehrává se v Súdánu za Mahdího povstání
King of kings (2019 )

Starověký EgyptEditovat

Řeka bohů I (River God, 1993)
Řeka bohů - Bůh pouště (Desert God, 2014) vyšlo v 11/14 a navazuje na 1. díl
Řeka bohů II (The Seventh Scroll, 1995)
Řeka bohů III - Čaroděj (Warlock, 2001)
Řeka bohů IV - Vnitřní oko (The Quest, 2007)
Řeka bohů V - Faraon (Pharaoh, 2016)

Ostatní romány

Diamantová cesta (The Dark of the Sun, 1965)
Zlatokopové (Gold Mine nebo Gold, 1970)
Orel v oblacích (Eagle in the Sky, 1974)
Posel slunce (The Sunbird, 1972)
Nářek vlků (Cry Wolf, 1976)
Nenasytný jako moře (Hungry As the Sea, 1978)
Běsnící spravedlnost (Wild Justice, 1979)
Lovci diamantů (The Diamond Hunters, 1971)
Oko tygra (The Eye of the Tiger, 1975)
Volání na ďábla (Shout At the Devil, 1968)
Píseň slonů (Elephant Song, 1991)
Šelma (Those in Peril, 2011)
Bludný kruh (Vicious Circle, 2013, pokračování knihy Šelma)
On leopard rock - A life of adventures (2018)

Postupně jsem téměř všechny knihy výše uvedené přečetla. Vlastně mi chybí jen ty dvě poslední ze seznamu. Ze série Řeky bohů jsem zase naopak přečetla pouze první dil. Když jsem před časem bloudila mezi regály v knihovně, všimla jsem si, že ty úžasné knihy mají nové přebaly. Neodolala jsem a jednu vzala do ruky a otevřela ji....A opět jsem totálně propadla Wilburgovu kouzlu...

Jiné pořadí knih mě zaujalo. Řekla jsem si, že by nebylo marné přečíst si knihy v tomhle novém, navazujícím pořadí. Knihovnice mi řekla, že seznamy tiskly podle Databáze knih. Slíbila jsem jí poslat můj starý seznam z Wiki. A pak mi přišel zajímavý mejl....

* * * * *

Při zapisování pořadí dílů vycházíme nejen z Databáze knih, ale hlavně z katalogu Národní knihovny v Praze, která právě díl Když loví lev určila jako 4. díl dané série, přestože byl vydán jako první. Proto jsme se obrátili z dotazem na Národní knihovnu, zda se jedná o záměr nebo o chybu.

Národní knihovna ČR
Dobrý den, chatujete s Národní knihovnou ČR
Tato série vznikala dosti zpřeházeně. Nejprve byla vydána první "série" tří knih: Když loví lev, Hromobití a Ptačí vodopády. Poté spisovatel připsal další sérii, která následovala za zmíněnou a až poté byla sepsána třetí, která ovšem dějově předcházela či doplňovala již existující první a druhou sérii.
Z dějové posloupnosti je tedy prvním dílem Dravec, který byl ovšem napsán až později (ve třetí sérii).
Více základních informací můžete nalézt na anglické Wikipedii: https://en.wikipedia.org/wiki/The_Courtney_Novels
Pořadí knih (dle dějové posloupnosti /ne doby napsání): https://www.databazeknih.cz/serie/saga-rodu-courtneyu-983

* * * * *

V knihovně zrovna neměli Dravce, tak jsem si půjčila ságu Řeka čaruje. První díl už jsem zhltla a teď hltám dvojku. Nevadí mi číst knihy v mobilu. Stáhla jsem si Když loví lev. I přesto, že to není první část ságy. Teď už mám rozečteného Dravce. Slíbila jsem si, že dál budu číst podle dějové posloupnosti.

Moc mě to baví.

Moc se těším na Pobřeží v plamenech.

Moc se těším na každou jednu knihu od tohoto brilantního vypravěče.

Nejhorší noční můra

Chodím do práce už hezkých pár let. Kolikrát se mi povedlo zaspat by se dalo spočítat na prstech jedné ruky. Ale tohle???

Během práce v Nemocnici Prostějov to bylo s dovolenou úplně jinak, než je tomu ve FN Olomouc. Bylo mi vyměřeno 5 týdnů dovolené, to je 5 pracovních dnů a k nim 5 víkendů. Plánování bylo tudíž jednoduché, většinou pondělí až neděle. Jelikož během roku byl volný víkend ve službách sen noci Svatojánské, braly jsme si dovolené i třeba na plesy, narozeniny dětí a jiné rodinné oslavy...

V Olomouci to funguje úplně jinak. Na konci roku dostaneme tzv. dlouhodobý plán služeb na celý další kalendářní rok. Tam jsou služby rozepsány naprosto přesně, bez přesčasů a bez mínusů. Podle něj si během roku plánujeme dovolenou. Každá to máme trochu jinak. Já mám 16 dnů na rok. Podle dlouhodobého plánu mám třeba v týdnu jen 3 služby, ale pokud si vezmu dovolenou celý týden, zaplaceny budou pouze ty tři dny. Tolik z teorie.

Tady to máte červené na šedobílé.

Z 10 dnů volna mám vybrané pouze 4 dny dovolené.

***** ****** *****

Jak už bylo předesláno, tolik z teorie, přejděme k praxi.

Naplánovala jsem si dovolenou na říjen. Mrkla na služby a těšila se na poslední noční v září. Odpoledne po ní jsem napsala kamarádce Janě. Jelikož muž šel na nohejbálek, vzala jsem si autíčko a jela za ní do sousední vesnice. Byl to bezva podvečer a večer u kafíčka jejích dvou malých kočiček.

Micinky byly přítulné a hravé, taková trošku odrostlá koťátka. Obě dvě jsme měly dovolenou, takže jsme klábosily až do večera. Probraly jsme všechny naše bolístky abychom nakonec, jako obvykle, zjistily, že se vlastně máme vcelku dobře. Doma jsem si dala sprchu a zalezla do peřin. Ani nevím, kdy přišel domů manžel. Dokonce mě nevzbudil, ani když vstával do práce. Spala jsem jak barynek.

Procitla jsem se krátce před šestou a chtěla zase aspoň na hodinku usnout. Jenže za pár minut zvonil mobil. Kdo to je, že by v práci potřebovali, abych vzala směnu? Na displeji svítila vrchní. Polilo mě horko. Že bych něco provedla?

"Chudobová, prosím", pozdravila jsem ji.

" Reni, jste na cestě?", Odpověděla vesele.

Já: " Ale já mám dovolenou???"

Vrchní: "Holky se dívají, moment, máte ji až od zítřka..", z dálky se ozývá smích...

Letěla jsem se mrknout na rozpis směn...

Já: "Panebože, fakt...já, já..", začala jsem koktat a zmatkovat.

Vrchní mě začala uklidňovat: "Klid, uklidněte se, oblečte se a přijeďte..."

Ujistila jsem ji, že tam budu co nejdřív, zavěsila jsem a začala bulit.

Zasklila jsem službu! Uplně totálně! To je ostuda jak vrata! To snad není pravda??? To je trapas!!!

Oblečená jsem byla v cukuletu. Jenže on si vzal auto do práce manžel. V letu jsem vhodila do kabelky dva jogurty a letěla do sklepa kolo. Ne, nemínila jsem jet z Prostějova do Olomouce na kole, ale musel jsem se dopravit k manželovi do práce a vzít si od něj auto. Vzal to vcelku sportovně, ani se mi na vrátnici při předávání klíčků od auta moc nesmál. Na dálnici bylo potřeba vyzkoušet, co ta naše KIA vlastně umí. A umí! Přesně 6:58 jsem vcházela na oddělení. Nebyla tam jediná dušička v sesterském oblečení, která by se mi nesmála....Ještě, že to byla poslední služba před dovolenou. Opravdu poslední!!!