E. T. volat domů

Po nekonečných letech práce na traumatologii začala přemýšlet o změně. Chtěla mit víc,, než pouhých 5 volných víkendů v roce. Potřebovala si mezi směnami odpočinout a nepracovat 6 dnů v týdnu. Ráda by trávila víc času s manželem. Poslední dobou na něj byla nevrlá. Únava z práce, nedostatek volného času k regeneraci sil, někde se to muselo odrazit. Začala přemýšlet o změně. Začala o ní mluvit. A začala hledat. Rozhodila sítě do okolí...

Když viděla rozpis směn na dialýze, nevěřila svým očím. Každá měla volný víkend v měsíci. Nabídli jí, až se zacvičí, může si udělat certifikovaný kurz, aby se dostala zpět na svou platovou třídu. Moc dlouho se nerozmýšlela, kývla.

První dny si ale připadala jako E. T. mimozemšťan. Oči navrch hlavy. Hlavu jak škopek. Příliš mnoho informací. Obsluhovat hned několik druhů přístrojů. Ne příliš vlídný kolektiv. Každá chyba byla řádně okomentována a nesčetněkrát jemně připomenuta. Cítila se jako na jiné planetě. Opuštěná. Sama. Ztracená...

Pak onemocněla. Vážná diagnóza jí zkomplikovala život. Léčba nebyla ani sandná, ani krátká. Ale poskytla jí čas k přemýšlení. Pochopila, že udělala chybu. Pracovní změna byla příliš razantní. Už se dál nechtěla cítit jako mimozemšťan. Natáhla E. T. svítící prst a ukázala s ním na cestu domů, do churugického oboru. Tentokrát si počká na volné misto...

Od prvního dne se na urologii cítila dobře. Nejsou tam takové pracovní výhody jako na dialýze. Mnohem víc služeb, ale mnohem lepší kolektiv. Rozuměla tomu, co dělala. Když udělala chybu, nebyl to konec světa. Ne, všechno tam nebylo zalité sluncem. Všude je něco.

Začala se znovu těšit do práce.

Už věděla, jak se E. T. cítil, když nastupoval do kosmické lodi vstříc domovu.

Ten velice příjemný pocit se rozhodla nikdy nezapomenout...

Nečekané hodové volno.

Syn se sličnou slečnou se nahlásili, že na víkend přijedou. Měla jsem radost. Jenže v pátek mě čekala noční a v neděli denní. Stejně jsem se těšila. V úterý jsem byla na své první urologické provozní schůzi. Vůbec se mi tam nechtělo. Vstávání po noční hned ve 12 hodin, rychlý oběd, svižná jízda autem, protože ve 13 hodin to začalo. Kolegyně se mě chvilku před koncem zeptala, jak sloužím. Byla po volnu pro paragraf. Brala jsem její jednu službu. A ona mi ji teď chtěla vrátit. Jako že bych v neděli byla doma a užívala si synátora a sličnou slečnu. Vůbec jsem neprotestovala. Teď jen přežít vražednou kombinaci středa denní a čtvrtek pro změnu taky denní. Ve středu mě ve 13 hodin staniční poslala domů, na těch pár lidí stačili v třech. Čtvrtek jsem si odsloužila poctivě celý. V pátek ráno mi zvonil telefon. Volala staniční, prý ať nikam nejezdím, noční mi odpadá. Tak skvěle to dopadá, když si neúmyslně nasyslíte přesčasy. Těšení se na návštěvu nabralo na síle.

Mladí si šli v pátek večer sednout s bývalým spolužákem a jeho ženou do hospůdky. No a v sobotu po obědě jsme se šli podívat na město. V Prostějově totiž zrovna byly hody.

Cestou na město...

V sobotu tam byly jenom stánky s burčákem a s cukrovinkama.

Srdíček je nepočítaně, sotva jedno koupíte, nahradí ho druhé...

Nejrůznějších atrakcí pro děti tu bylo docela dost.

Magický dům hrůzy, nebýt tam tolik malých dětí, šli bychom se skusit bát...

Tak sem by mě nikdo nedostal ani párem volů...

Mezi těmi všemi moderními kolotoči stála jedna střelnice.

Syn nelenil a vystřelil růži z papíru...

A povedlo se mu to na první dobrou.

Už jsme s burčáčkem v ruce mířili k domovu, když volal muž.

On jel hned ráno na Javoříčský véšlap.

Prý kde jsme a jestli nechceme zajít na večeři k Dudkovi.

Sedli jsme na MHD a jeli.

Muž a sličná slečna si odnášejí svoje grilované dobrůtky.

Mladým se v neděli na město už nechtělo.

Muž byl po sobotním cyklovýletě totálně mrtvý.

Tak mi nezbylo než sednout na kolo.

Stálo to z to.

Stánků s nejrůznějšími výrobky tu tentokrát bylo plno.

Dřevěné kraslice.

Srdíčka kam se podíváš...

A těch keramických ptákovinek....

Ptačí budky jsem tu viděla úplně poprvé.

Na pódiu zpříjemňovala nedělní odpoledne skupina Kamelot.

Při pohledu na tyhle krásné usínáčky na mě přišla únava.

Koupila jsem si litr bílého burčáku a sladké arašidky, sedla na kolo a jela domů.

Muž spal u televize, mladí spali u noťasu, všechny vdolky snězené...

Později odpoledne, když jsme osiřeli, mi bylo smutno. Ani ten burčák mi moc nejel.

Zavolala mi kamarádka, měla denní, jesti bych nešla na večeři.

Chtěla jsem vzít muže s sebou, ale jemu se nechtělo.

Tak jsme šly samy.

Byl to moc fajn večer.

Vlastně celý víkend se povedl.

Byla jsem docela hodově "oondaná".

Na hudební hraně...

Ráda poslouchám jisté rádio, kde hrají beatové a rockové písničky. Mívají tématické víkendové pořady. Jeden z nich se zaměřil na cover verze, remixy a jiné předělávky známých songů. Pokusím se některé perly najít. Snad se budete bavit stejně jako já v onu sobotu...

1.) Metalica - Nothing Else Matthers

Tenhle nádherný ploužák od jinak metalové kapely mám moc ráda.

Pokus o remix se DJ moc nezdařil

Asi nejhorší je to od času 4:40

xxx xxx xxx

2.) Nirvana - Smells Like Teen Spirit

Legendární song legendární kapely.¨

Tak tohle se Lucce tedy nepovedlo.

Český jazyk se na Nirvánu fakt nehodí. Brrr.

V 1:31 je ten propastný ropzdíl...

Kvalita zvuku je poněkud slabší...

x x x x x x x x x

3.) Queen - I Want To Break To Free

V 80. letech přezpíváno mnoha malými českými kapelami...

Reggae verze se samotným Queenům moc nevvydařila.

Někdy je prostě lepší originál...

x x x x x x x x x

4.) Nick Cave a Kylie Minoque - Where The Wild Roses Grow

Podmanivá smutkem protkaná balada

Nesouzní jim to spolu v Divoké růži.

Mám oba dva celkem ráda, ale ne v tomhle duetu...

x x x x x x x x x

5.) Bruce Sprinsteen - My Hometown

Jedna z mých srdcovek...

Ne, že bych měla něco proti Pavlu Bobkovi,jenže se opět netrefil.

Není to jeho šálek čaje...

x x x x x x x x x

6.) Lucie - Černí andělé

Tak tohle byla pecka, slova umím ještě teď nazpaměť...

Dobrou dechovku si ráda zanotuju.

Tenhle pokus o vtip sto procentně neee.

x x x x x x x x x

7.) AC/DC - Hells Bells

Líbí se mi, mám její kratší verzi i v mobilu,

dá se na ni krásně zapařit...

Když jsem to slyšela poprvé, musela jsem se smát.

Co všechno jde udělat z hezkého rockového hitu...

x x x x x x x x x

8.) ABBA - Money, Money, Money

Kdo by je neznal? Švédské kvarteto s chytlavými písničkami.

Některé písničky by měly zůstat ve svých původních verzích.

Tenhle rockový kabátek se mi k hitu ABBY nepasuje.

x x x x x x x x x

9.) Michael Jackson - Billy Jean

Mám Michaela ráda, líbí se mi, že jeho písničky o něčem jsou.

Je vidět, že do nich dal svoje srdíčko.

Je velmi těžké jeho písně přetvořit k obrazu svému.

Blue grass mi k Jacksonovi prostě nesedí.

x x x x x x x x x

10.) Ivan Mládek - Jožin z bažin

Tuhle pecku známe nejspíš úplně všichni, páč nám tak trochu zlidověla...

TV pořad Tvoje tvář má známý hlas je opravdu mezinárodní

a náš Jóžin se pomalu stává celebritou....

Vždyť i světoznámá Metallica ho má ve svém repertoáru :-) :-) :-)

Bylo to veselé a přitom milé zpestření jejich pražského koncertu.

Kdo by to do nich řekl? :-D :-D :-D

Balón

Je sobota ráno. Manžel vyjel na "Javořičský véšlap" a já projíždím mobilní internet. Najednou mě vyruší jeho telefon. Copak asi zapomněl? Zvednu to, ale on mi jen velmi rázně dává povel, abych okamžitě vylezla na balkon. S mobilem na uchu otvírám balkonové dveře a vzápětí i svou pusu. Přímo za bytovkou naproti se vznáší "balón"... Moje reakce nejsou moc rychlé, narozdíl od vzdušného plavidla. Nebyl čas vůbec na nic, jen na mačkání spouště. Z šesti fotek jsou po přivření obou očí použitelné tyto tři. Není to vidět, ale viděla jsem postavy uvnitř koše. Balon letěl opravdu jen malý kousek za od nás. Manžel stál u vchodu do baráku a taky se pokoušel mobilně fotit. Než jsem se ho stačila zeptat, jestli něco ulovil, zmizeli oba dva, on i balon, jak pára nad hrncem.

Tak a já taky mizím do kuchyně.

Zadělám na vdolky, máme tu totiž hody.

Přijel syn voják se sličnou slečnou,

tak si je budu trošku hýčkat.

Odpoledne půjdeme na město, je tam plno stánků,

Mezi nima nebude chybět ani stříška s burčáčkem....

Zodpovědnost z Ulice

Nesleduji TV seriály i když bych někdy fakt chtěla. Při nepravidelných směnách to opravdu nejde. A abych si jednotlivé díly nahrávala, tak takový maniak zase nejsem. Můj muž se dívá na nekonečnou Ulici. Sem tam se mrknu s ním. Zrovna před prázdninami se mi povedlo na přeskáčku pár dílů podívat...

Gábina chtěla ukončit vztah s velice podivínským Alešem. Navíc zjistila, že je těhotná. Bohužel s ním. Rozhodla se pro interupci bez Alešova vědomí. Rozešla se s ním.

Ten, kdo seriál nesleduje se asi ptá proč?

Aleš je přinejmenším puntičkář. Naučil malého Šimona uklidit hračky podle barvy, co krabice, to jedna barva. Nutil Gábinu skoro všechno dopředu plánovat podle předchystaného schématu. Aby ho nerušily pestrobarevné přebaly knih stojících vedle sebe na polici, obalil jednobarevným papírem všechny knížky. Nechat viset tkaničky u bot jen tak halabala? Ne, on je musel mít vždy zastrčené dovnitř. A Šimona to naučil samozřejmě také.

Gábinu stála před strašlivě těžkým rozhodnutím. Svěřit se se svým těhotenství Alešovi? Byla ráda, že se jí podařilo rozejít se s ním. Její syn Šíma na Alešovi docela visel. Měl ho mít dokonce jako vedoucího kroužku sebeobrany.

Bolesti Gábinu donutily zavolat lékaři a Šíma tenhle rozhovor vyslechl. Měl o mámu strach. Ona mu sice opakovaně vysvětlila, že je v pořádku. Jenže on své pochybnosti svěřil Alešovi. Gábina se opět přesvědčila, že udělala dobře, když dala Alešovi kopačky. Zamkl ji ve svém bytě a odmítal ji pustit za Šímou...

Zodpovědnost budoucí matky je obrovská. To ona se musí rozhodnout, zda bude se svým partnerem vychovávat potomka. Zda dotyčný člověk bude mít na dítě dobrý vliv. Chce to mít pořádný kus odvahy, pokud se žena rozhodne dítě zatím nemít. No a když ještě k tomu zatají eventuálnímu budoucímu otci, že vlastně otec teď rozhodně nebude, je to víc než jen náročné rozhodnutí.

Já to měla příliš jednoduché. Měli jsme se s mužíčkem rádi, dítko jsme taky chtěli. Práci jsme oba dva taky měli a bydlet se dalo u nás.

Zodpovědnost je vlastnost, kterou bohužel nemá každý člověk. Je to smutné.

Jen aby bylo...

Normální zdravotní sestru aby jeden hledal lupou. Ze zdravky po úmorných 4 letech vyjde, pokud se podaří odmaturovat, zdravotnický asistent, respektive praktická sestra. Která oproti všeobecné sestře nesmí sama provádět spoustu výkonů. Z dřívější prestižní výběrové školy se stala odkládací střední škola, aneb nějak to překlepu, hlavně abych měl (a) maturitu. Pokud někdo má opravdu zájem pracovat jako sestřička, jde na gympl, pak následuje VOŠ se specializací nebo všeobecného směru. Absolventi získají ke svému označení všeobecná sestra titul DiS (diplomovaný specialista). Ti zdatnější absolvují na VŠ a za svou píli, jsou ke svému označení všeobecná sestra, odměněni titulem Bc či Mgr.

A ta zdravotní sestra je kde? Změnil se systém vzdělávání. Nějaký velký přínos pro zdravotnictví ale nevidím. Zaměstnavatel raději přijme místo dobře placené všeobecné sestry 2-3 praktické sestry. Jenže ony mají omezené pravomoci. Takže za ně musí spoustu výkonů udělat tzv. všeobecná sestra. Mimochodem, tohle profesní označení se mi ani trošku nelíbí.

A jak to tedy vypadá v praxi? Na oddělení je praktická sestra, která by ráda dělala to co všeobecná sestra, ale ze zákona některé věci prostě dělat nesmí. Dál tu pracují sestry s titulem DiS, Bc eventuálně Mgr. Ony přece nebudou dělat běžnou ošetřovatelskou péči, vždyť mají vysokoškolské vzdělání. Takže za ně část práce odvede všeobecná sestra. Nepřijde vám, že je na roztrhání? Taková holka pro všechno.

To jsou nejen moje dřívější zkušenosti. Neříkám, že je to tak na každém oddělení, ale občas...
Slibovali nám, že až ze zdravotnického asistenta bude praktická sestra, stačí pouhý rok školy navíc a stane se z něj všeobecná sestra. Jenže to by se někdo musel zamyslet nad tím, proč tolik studentů neudělá maturitu. Bez ní to totiž nejde.

Nevím, co na našem vzdělání pro zdravotní sestry bylo špatného, proč ho zadupali do zeme. Že by to bylo ve stylu, ono to funguje, tak to raděj předěláme? Sester je málo. To vidím pořád. Hodně jich dělá na zkrácený úvazek, ještě víc jich ze zdravotnictví uteklo úplně. Tak se ptám, fakt se to časem zlepší?

Vaše zdravotní sestra 

Ježibabky

Probírám se fotkami uloženými ve složce ke zpracování a na co nenarazím? Na letošní ježibabky. Na jaře jsem se vzpamatovávala z onkoléčby. Všechno jsem moc prožívala, ale málo o tom psala nebo mluvila. Na pálení čarodějnic, pokud to jde, jezdíme každý rok. No a letos to šlo. Neschopenka s neomezenými vycházkami mi přišla vhod. Stačilo zvednout telefon a přijel starší syn se sličnou slečnou. Čím víc lidí, tím větší zábava. Mého muže z Ježibabek vyřadila odpolední směna. Přece nepojedu sama?

Přiznávám, že letošní čarodějnický příběh u vatry mě moc nenadchl. Ten starý se mi líbil víc. Možná proto, že v něm hráli statní urostlí mniši, radost pohledět. Každopádně se nás na tu bláznivou podívanou sjelo se širokého i dalekého okolí docela dost.

Počasí nám nepřálo, pořád poprchávalo

Čarodějnic rej

V novém příběhu si zahráli i Tři Králové

Zapálením vatry to celé skončilo i začalo zároveň.

Děti si na vedlejších malých ohníčcích opékali bučtíky,

rozjelo se čarodějnické disco,

prostě zábava a pohoda jak má být

To je panečku lidu,

sešlo se nás tam hezkých pár stovek.

Oheň mě vždycky fascinoval.

Ne nadarmo se říká:

dobrý sluha, ale špatný pán.

Tady se ještě nedalo sedět u ohýnku a hledět do jeho plamenů...

Stála jsem opodál a snažila se vyfotit tu magii.

Po chvíli začaly létat jiskry.

Čím víc se pyramida bořila dovnitř,

Tím víc jich bylo.

Jedna mrška mi propálila díru do zelené šustky.

Sálalo odtud parádní teplíčko.

Moje fotoúlovky

Prostě mě to baví. Chodím s foťákem nebo mobilem a lovím. Někdy se mi povede zachytit hodně zajímavý okamžik. Pokud nefotím hezky upravené jídlo na talíři, zvlášť na manželově, je všechno OK. Jenže když ono je to občas tak moc hezky naaranžované, no a já prostě neodolám a fotím. A manžel se pak chvíli tváří, že mě nezná. Prý mu dělám ostudu.

Chutné tohle indické jídlo bylo, velice,

ale připadala jsem si jako pes...

Že by došly talíře?

Poděkování za naši (sesterskou)péči.

Krajka byla jedlá.

Vydařená doprovodná akce během filmového festivalu v Karlových Varech.

Šlapající vyráběli energii.

Tenhle záběr se mi docela povedl.

Požila jsem ho jako podklad na pozvánku jeho 50.

Balaton vykouzlil modro-fialový západ.

Foceno z velice malé vzdálenosti.

Mezi mnou a jím bylo sotva pár metrů.

Vlezla jsem za provazem vymezenou "ohradu" a nechala se jím okouzlit.

Když to ně přišlo.... :-)

Nakonec portské a chudobka :-)

A to je všechno, tá dy dá dy dá...