Karel IV. v Prostějově

V sobotu k nám zavítala převzácná návštěva. Císař římský, král český, římsko - německý, král italský a burgundský, hrabě lucemburský a markrabě moravský - Karel IV.

Sedíc na rudým suknem potaženým ořem, kynul pravicí, kudy se má jeho družina ubírat.

U radnice se průvod zastavil.

A vzápětí se družina s Karlem IV. vydala zpět k muzeu.

Dvě kratičká videa z průvodu

Nádherné standardy...

Královi zbrojnoši očekávají příchod svého pána,

aby mu vzhali hold, poklekli na kolena, sklonili své hlavy na znamení úcty a poslušnosti.

Panovník v celé své kráse a důstojnosti.

Střet dvou kultur.

Následovala řeč Karla IV. Opěvoval krásu českých zemí a pracovitost českého lidu.

Družina panovníka přivezla něco k snědku.

Pekli zde i chléb a jiné dobroty.

Nabízeli k prodeji nejrůznější zboží.

Oblíbená hra v kroužky pro malé i velké.

 

Ovšem tenhle kolotoč je určen pouze pro malé děti.

Také vaším městem projížděla družina Karla IV. ?

 

Ibišek

Nebyl takový. Sice už léta nekvetl, ale jinak byl krásně zelený.

Listy jsou takové mourovaté...

Tak jsem ho dnes komplet přesadila.

Snažila jsem se hlínu co nejvíc oklepat,

kořeny namočit do vody

a teprve pak přesadit do čistého květináče.

Tohle je původní rostlina,

ze které jsem vypěstovala tu na prvních fotkách.

Ibišek kdysi táta donesl z práce.

Prvních několik let kvetl,

pak přestal...

A teď mi usychá.

Na hlíně byla plíseň, netuším odkud se tam vzala.

Tak jsem obě rostliny přesadila.

Nevím, co jiného bych pro ně mohla udělat.

Jestli víte, prosím poraďte.

Žiju teď a tady

Když jsem dnes otevřela Facebook, vykouklo na mě přes 30 upozornění. Mezi nimi byly vtipné testy,které si dělal kamarád. On je má docela rád, baví ho zkoušet, co o něm FB ví. Sem tam si nějaký taky zkusím. Ale na rozdíl od něj, málokterý výsledek zveřejním. Dnes padla volba na testík, kým byli tvoji předkové. Prý jsem z válečného rodu. Tak to ani omylem. Války jsem nikdy neměla ráda. Když se tak zamyslím, vlastně ani nevím , kým jsem měla být ve svém minulém životě, pokud nějaký byl. Po pravdě, moc nevěřím na život před životem. Bylo by hezké věřit, že smrtí život nekončí. Že se znovu narodíme do jiného těla, do jiného života. Jenže já jsem tak trochu nevěřící Tomáš. Nikdy nebylo žádné "de javu". Mám ráda minulost, ale jen tu, kterou jsem prožila na vlastní kůži. Ráda se v ní sem tam prohrabuju. Vzpomínky na příjemné zážitky a milované lidi mě i po letech dokáží pohladit po duši. Už nepřemýšlím o tom coby kdyby. Žiju přítomností. Snažím se žít a ne přežívat. Dělat radost sobě i lidem kolem sebe. Neubližovat. Život je příliš krátký. Nejen díky svému povolání jsem se naučila vážit si každého dne. Není to žádné klišé. Jsou to ne vždy příjemné zkušenosti. Život se se mnou nemazlil, nemazlí a asi ani mazlit nebude. Zato já se s ním mazlím a mazlit budu. Mám ho totiž ráda.

Jedna veselá vzpomínka.

Kosíř na kolech

Byl to pátek. Sluníčko svítilo a dokonce už i hřálo. Muž přišel z práce a lákal mě ven. Moc se mi po náročné noční směně nechtělo. Jenže on to nevzdal. Vyrazili jsme "kolmo" podívat se na rozhlednu Velký Kosíř. Na "Hanácké Mont Blank" je to jen pár kilometrů, ale cestou tam je každý metr jen a jen do kopce. Hezky jsem se zadýchala, než se přede mnou objevila...

Poslední směrovka před vrcholem.

Tak to je ona.

Kola jsme zaparkovali do stylových stojanů

Zaplatili jsme dvacku a pak... vzhůru k výškám...

Venkovní schody nesou jméno svého sponzora.

Tak totiž vznikala naše rozhledna...

Stejné je to i uvnitř.

Kuk na kluka.

Uvnitř jsou parádní okénka.

Teď se díváte jedním z nich.

Při pohledu dalším oknem jsem vyfotila odjíždějící cyklisty.

A jsme nahoře. V dálce prý je Smrk...

A tam daleko je Sv. Kopeček.

To jsem ještě netušila, že tam taky pojedu na kole...

Lidí tam tedy bylo víc než dost.

Sotva jedni přijeli, druzí zase odjeli.

Pro děti průlezky, pro nás lehátka...

Tahle srandička byla bohužel furt obsazená...

Kdo si hraje, nezlobí a já byla fakticky hodná...

Naše úplně první společné selfíčko.

Tak a teď sednout na kola,

brzdy do ruk

a hurá domů.

Informace na netu

Internet je nekonečný zdroj informací. Máte otázku a hledáte odpovědi? Stačí jen vědět jak se zeptat a kam dotaz vložit. Vzápětí nás internet zavalí spoustou možných odpovědí. Stačí si vybrat. Je to tak snadné. Zbývá jen prokousat se tou spoustou odkazů. Který z nich je ten správný? A je vůbec pravdivý? Nezbývá než si to ověřit ve vice zdrojích... Kolotoč hledání se roztáčí.

Ne každý článek na internetu je podložený pravdivou informací. Někdy se podobá bulvárnímu plátku. Hodně záleží na internetové stránce, která ho zveřejnila. Jsou takové, co pracují jen s podloženými informacemi, jsou však i takové, co nechávají odpovědnost na autorech článku.

Na svém blogu zveřejňuji většinou pravdivé články. Sem tam ale napíšu něco z mojí fantazie. Občas je sice založená na pravdivém podkladě, jenže ne vždy. Sem tam se moje mozkové závity zavaří a napíšu něco totálně vymyšleného. Občas si vyleju srdíčko a na světě je čistě subjektivní článek s mým jednostranným pohledem na věc.

Toto všechno je internet. Někdy pravdivý, jindy smyšlený...

Odměna

Nedávno jsem pomohla jedněm mladým lidem z oboru s prezntací v Power Pointu. Nikdy to ani jeden nedělali. Já se to naučila na vysoké. Museli jsme takhle odprezentovat většinu seminárek. Dokonce i obhajoba bakalářské práce musela být v podobě prezentace. Metr byl velmi přísný. Velikost a barva písma musela být v kontrastu s podkladem "slejdu", některé barvy byly označeny jako nežádoucí. Nesměly se používat žádné věty, pouze hesla o několika slovech. Takže jsem tyhle a ještě spoustu dalších zkušeností s Power Pointem předala mladým, aby mohli vytvořit přednášku kazuistiky jedoho našeho pacienta. Skutečnost byla taková, že jsem jim pomohla vlastně s úplně vším. Od sbírání materiálu, přes jeho vyřídění, sepsání záchytných bodů, vytvoření jednotlivých slejdů, až po získání obrázků. Stačilo k tomu pár sezení, pohostili mě kávičkou, minerálkou a práce nám šla hezky od ruky. Docela mě udivilo, že ani jeden neuměl s programem pracovat. V podstatě s ním pracovali poprvé. Ale poprali se s tím docela slušně a hlavně rychle. Jejich prezentace kazuistiky se povedla na výbornou. Oba dva mi však vyrazili dech. Donesli mi do práce růžové šumivé šampáňo a krásnou bílou orchidej v květináči. Kdybych jim nechtěla pomáhat, nebudu to dělat. Baví mě vytvářet prezentace. Udělali mi obrovskou radost a já se svámi o ni chci podělit. Pokusila jsem se tu bílou nádheru vyfotit...

Mám ji v kuchyni za oknem.

V každém okně je síť proti hmyzu.

 

Není to nádhera?

První pokus vyfotit květ zblízka

 

Druhý pokus

 

Detail květu

Je to moje druhá orchidej. Ta první mi po několika letech přestala kvést.

Přesadila jsem ji a letos raší nové listy. Tak uvidíme.

Postavila jsem květinky na okno kousek od sebe,

aby si ta moje první vzala příklad z té mojí druhé

a vyrazila na květ.

Vždyť je to taková krása.