Vltava

Přišel mi mejl od kolegyně z práce.

Zvědavě jsem ho otevřela a přemýšlela, co se pod názvem Flash mob v galerii Vaňkovka skrývá. Po krátkém monitoringu nakupujících začal muž hrát na flétnu. Hned po prvních taktech jsem bezpečně poznala Vltavu, symfonickou báseň od Bedřicha Smetany. Na prvním stupni základní školy nás ji učila znát "soudružka" učitelka. Od té doby ji mám strašně ráda. V době, když mi ještě hrál gramofon, jsem dostala od našich sadu LP desek Má vlast. Vltava to pokaždé vyhrála na plné čáře.

Nevím kdo měl ten úžasný nápad oblažit lidičky nakupující a toulající se Vaňkovkou touhle báječnou skladbou, ale nápad to byl výtečný. Bylo fakt zajímavé sledovat kolemjdoucí, jak se zastavují a poslouchají hudbu. Mladí lidé natáčeli produkci na mobily. Babička tančila s vnoučátkem. Spousty lidí si to tam opravdu užívalo. Pavel Šporcl přišel, zahrál si a zase odešel. Moc se mi tohleto všechno líbilo. Přímo mě to dojalo. Ukápla i nějaká ta slza - "slza z tváře padá" - ale to je už jiná písnička, jestlipak víte jaká?

Dovolená: výlet na Hohenbeg

Tak konečně přidávám další část naší bezva dovolené ve Františkových Lázních. Můj skvělý manžel si už doma naplánoval tento výlet do Německa. Včetně cyklotrasy. Tak jsme tedy vyjeli:-)

Po pár kilometrech vcelku slušné silnice jsme sjeli na polničku. Tahle ještě ušla.

Otevřel se nám nádherný výhled

Před námi byl Hohenberg

Kvalita cesty šla rapidně dolů. Avizovaná cyklostezka vhodná i pro silniční kola byla v čudu. Vysoká tráva, prudce se svažující cesta, tady něco nehraje...

Takhle jsem si tedy cyklostezku nepředstavovala.

Sjet se to opravdu nedalo. Tahle cyklostezka byl totiž pouze umělecký projekt. Schody byly sice přírodní, ale docel dost prudké .Takže nejdřív bylo sneseno manželovo kolo a potom i to moje:-)

Před hradem byl malý vodotrysk. Sluníčko zrovna trochu víc připalovalo a kobylka (nebo co to bylo za zvířátko) absolutně nehybně stála v chladivé vodě. Jako voják Hradní stráže :-)

Na hradě se dal průvodce objednat při větších skupinách než jsou dvojice, takže jsme se provázeli sami.

Zajímavá věžička na studni

Podívejte, jaké tu rostou stromy, nějaký nový druh, takový pevný a tvrdý :-)

Nejvíc mě fascinovali čápi.

Cestou zpět jsme samozřejmě zakufrovali:-) Přitom jsem objevila tenhle hezky pomalovaný dům.

A už jsme skoro "doma". Kdo by neznal Špalíček v Chebu.

Na pěší zóně, kousek nad Špalíčkem, jsou na fasádě takle hezké malůvky

Z téhle radnice se linuly nádherné tóny zvonkohry. Naproti ní je hospůdka s posezením venku. Dali jsme si tam moc dobrý obídek a ještě lepší pivko:-)

Víte že v Chebu mají hrad? Já už jo:-)

A je hezky vysoko:-)) Jak už tak hrady bývají...

Pod ním je nádherný park a parádní dětské hřiště s obřími společenskými hrami. Takovéhle člověče nezlob se jste asi ještě nehráli, nebo jo?

A tuhle maxi hru znáte? Byly k ní figurky jen malinko menší než já:-)):-))

Malé děti z města neznají pumpu, ale očividně je pumpování vody bavilo. Všechno tu pro děti bylo plně funkční. Taková škola hrou.

Na závěr otázka ze zeměpisu. Která řeka protéká Chebem? Spávně, je to Ohře:-)

Příště přidám obrázky z autovýletu do festivalových Varů a cyklovýletu do Mariánek :-)

Život

Život je plný překvapení. A tohle není zrovna moc příjemné.

Manželé se rozvádějí. Navrhovatelka je ona.

On je mírný jako beránek, dříví by se na něm dalo štípat. Možná je až flegmatický, spoustu věcí nechává na ní. Nejspíš

Ona je rázná, občas až moc. Někdy nám připadá, že jeho přes druhými ponižuje. On ale neprotestuje. Alespoň ve společnosti ne.

Aby minimalizovali komplikace, domluví se před právníky na odděleném bydlení s pevným datem odstěhování se. Ona zůstane s dětmi v původním bytě. Jemu zařídí garsonku ve stejném městě. On pořád stěhování protahuje, jeětě tohle a tamto...Ona je trpělivá a měsíční zpoždění toleruje.

Z něj se stává agresivní člověk. Hází věcmi po bytě. Křičí a hádá se. Doknce ji ohrozí na životě a jí nezbývá než volat policii.

S právníky mají sepsánu dohodu ohledně péče o děti. Vše je pouze na domluvě. Žádné jednou za 14 dnů plus několik týdnů v prázdniny. Děti jsou spokojené, oba rodiče vidí pměrně často.

Ale něco není v pořádku. On ji neustále špehuje. Prohledává její věci. Kdy? Když si přijde pro děti. Nebo prostě když přijde do bývalého bytu, kam chodí kdy se mu chce. Nerepektuje její soukromí. Vadí mu její pánská návštěva, dělá před ní žárlivé scény. Odmítá opustit byt, chová se agresivně.

Pak jí pošle sms na rozloučenou, hodlá skončit se životem. omlouvá se dětem. Život bez ní pro něj nemá cenu. Rodina kolem nich je v šoku. Obvolávají známé. Jdou do jeho bytu. Mobil s jejich nepřijatými hovory leží na stole. Obvolají nemocnice. Nakonec zavolají na policii. Ta jde s nimi znovu do garsonky a prohledá ji.

Pozdě večer se on zozve svému bratrovi. Všichni si oddechnou, žije. Ale hned druhý den jí vyčítá opět v jejich bývalém bytě, že zavolala policii, že se mu hrabali ve věcech, že tu sms poslal jen jí a ne rodině... je hodně zlý. Jeho druhý bratr se ho pokouší uklidnit ale marně. Opět musí zasáhnout policie.

Tohle je život. Smutný a plný bolesti.

Dovolená: Přijíždíme do ATC Jadran

Naše dovolená ve Františkových Lázních byla bezva. Koupili jsme si dálniční známku na jeden měsíc a vyrazili za hranice všedních dnů. Kolony na D1 se nám až jednu 15 minutovku vyhnuly. Ta paní, která na manžela neustále dorážela se svým POZOR! (navigace), nás nejprve dovedla k ATC Amerika. Asi jí vadily moje břišní pazvuky. Měla jsem hlad jako vlčák.

Na břehu rybníka Amerika na nás čekalo milé překvapení. 8 členný uvítací výbor:-)

Jako by labuťák s labutí a labuťátky se klaněli, nebo se možná stydí :-)

Ten houser nás další den hezky prohnal. Syčel jak stará lokomotiva když jsme se pokusili přiblížit. Hold je to táta obranář na plný úvazek.

Po obědě jsme nasedli do auta, abychom z něj po pár stovkách metrů vystoupili v ATC Jadran.

 

Náš Citronek mnou zaparkovaný před chatkou. Moje první myšlenky při pohledu na ni? No nazdar! Horší to být nemůže. Nebo jo??? Po 10 dnech: ale jo, dalo se to, jen romantika byla v háji, postele nešly přirazit k sobě :-)) :-)) :-))

Jako v pionýrském táboře, ještě že se nemusíme hádat, kdo bude spát nahoře: vyhrál to jednoznačně nosič na kola a další bágl:-)

No nic :-) vybalíme, sedneme na kola a jedeme hledat Františkova frantíka.

Nebylo těžké najít známou sošku. Těžší bylo vyfotit ji, lázeňskými hosty se to tady hemžilo jako mravenci :-)

František kam se podíváš. Ten roztomilý hambatý klučina sedí na každičkém rozcestníku:-))

Příště napíšu o prima cyklostezce na Hohenberg :-))