Muse

Seděli jsme u kamarádky v jejím novém bytě a popíjeli vínko. Nezůstalo jen u jedné lahvinky. Nálada byla výborná. Připojili jsme do TV moji MP4 s písničkama a dokonce jsme i zaploužili na Bruce Sprinsgteena jeho nepříloš známou My Hometown(jako v mých sladkých devatenácti)

Pak přišla řada na internet, poslouchali jsme Muse na podiu ve Wembly v maličkém netbooku. Netušila jsem, že jeho Supermasive Black Hole znám ze ságy Stmívání. Kamarád mě doslova Musem nakazil. Byla to zhoubná virová nevyléčitelná infekce Matt Bellamy není sice žádný krasavec, alepsoň podle mého (i kamarádova) měřítka, ale hlas má úžasný. Jako první mě oslovil jeho Time is Running Out. A pak už to se mnou šlo z kopce

Hodně se mi líbí jejich produkce na vyprodaném stadionu Wembley v Londýně. Koncert zachycený na DVD i CD jsem koupila na oficiálních stránkách skupiny Muse a darovala ho kamarádovi k narozeninám. Docela mě mrzí zmeškané vystoupení v Praze. Cena vstupenky byla dost vysoká na to že živím dva studenty a tím třetím jsem já. Na internetu jsemněkolik dnů poté našla záznam koncertu v HD kvalitě. Mám už i CD The 2nd Law. Jsou tam skvosty jako Madness nebo Panic Station. Před pár týdny mi můj metalově založený syn položil otázku, co se mi na nich tak líbí. Moje odpověď byla - oni hrají moje nálady. Jednu jejich písničku jsem poznala v reklamě. Zrovna jsem žehlila, najednou slyším známou melodii i slova ale s jiným hlasem. Na internetu jsem tuhle písničku našla z roku 1965 nazpívanou Ninou Simone. Je součástí repertoáru George Michaela, The Pussycat Dolls nebo Franka Sinatry juniora: Feeling Good.

Jedna písnička od lyrické variace po rockovou. Hudba má spoustu podob a záleží jen na nás, kterou si oblíbíme...