18.6. 2013

Ten den byl pařák a já měla volno. Zavolala jsem kamarádce, co v tom horkém letním dni dělá a ona mě pozvala na návštěvu. Vzala jsem kolo, peníza na inkaso, hodinky na výměnu baterky a vyrazila na výlet. Inkaso se mi podařilo vyřídit jen zčásti. Hodinky mi vzali do opravy k vyzvednutí zítra. Takže nic nebránilo vyrazit po cyklostezce. Do uší mi zpívali Citroni, Muse, Korn, Twisted Sister a Kabáti. Šlapalo se s nimi parádně, skoro do taktu. Není divu, že jsem zazvonila na kamarádku úplně splavená Citronáda mi připadala jako božský nápoj. Seděly jsme ve stínu přístěnku, popíjely a plkaly a plkaly...

...než se probralo k životu jejich nové mimino. Dvouměsíční štěně. Malá hnědá fenka dobrmana. Velké tlapky s hubenýma nožkama nás při jejím pohybu rozesmávaly. Malá psí slečna vyžadovala naši pozornost na 200%. Jako malé dítko. Stačilo se chvíli nedívat a psí uličnice se vrhla na plastovou láhev s pitím. Po chvíli na ni začala i štěkat, když se láhev nehodlala hnout z místa a utéct. Byla velká a skoro plná a to štěně dost vyvádělo z rovnováhy, čemuž jsme se my dvě smály. Co smály, řechtaly jsme se na plné pecky...

Byl to příjemný a hlavně hodně veselý podvečer.

Za ten den mám najeto 16 a něco km.

A díky smíchu se dožiju nejmíň 100 let