Dovolená: Přijíždíme do ATC Jadran

Naše dovolená ve Františkových Lázních byla bezva. Koupili jsme si dálniční známku na jeden měsíc a vyrazili za hranice všedních dnů. Kolony na D1 se nám až jednu 15 minutovku vyhnuly. Ta paní, která na manžela neustále dorážela se svým POZOR! (navigace), nás nejprve dovedla k ATC Amerika. Asi jí vadily moje břišní pazvuky. Měla jsem hlad jako vlčák.

Na břehu rybníka Amerika na nás čekalo milé překvapení. 8 členný uvítací výbor:-)

Jako by labuťák s labutí a labuťátky se klaněli, nebo se možná stydí :-)

Ten houser nás další den hezky prohnal. Syčel jak stará lokomotiva když jsme se pokusili přiblížit. Hold je to táta obranář na plný úvazek.

Po obědě jsme nasedli do auta, abychom z něj po pár stovkách metrů vystoupili v ATC Jadran.

 

Náš Citronek mnou zaparkovaný před chatkou. Moje první myšlenky při pohledu na ni? No nazdar! Horší to být nemůže. Nebo jo??? Po 10 dnech: ale jo, dalo se to, jen romantika byla v háji, postele nešly přirazit k sobě :-)) :-)) :-))

Jako v pionýrském táboře, ještě že se nemusíme hádat, kdo bude spát nahoře: vyhrál to jednoznačně nosič na kola a další bágl:-)

No nic :-) vybalíme, sedneme na kola a jedeme hledat Františkova frantíka.

Nebylo těžké najít známou sošku. Těžší bylo vyfotit ji, lázeňskými hosty se to tady hemžilo jako mravenci :-)

František kam se podíváš. Ten roztomilý hambatý klučina sedí na každičkém rozcestníku:-))

Příště napíšu o prima cyklostezce na Hohenberg :-))