Prší a leje

Hezké a hlavně příjemné páteční odpoledne strávené společným nákupem, spojeným s vyzvednutím fotek a videa z promoce jsme s manželem chtěli zakončit nejedním zdravotním chazeným chmelovým mokem. Kluci "nadšeně" uklízeli nákup zatímco já se čančala do naší hospůdky. Sotva jsme vystrčili paty ze vchodových dveří, začalo krápat. Byl to takový letní nepřetávající teplý deštík. Nějak moc se po něm vzduch neochladil, ale jako závlaha zafungoval dobře. Vrátili jsme se domů, abychom si mohli vyslechnout nejapné poznámky našich dětí o kráčení mezi kapkami deště.

V sobotu jsem oba kluky sbalila a jelo se na domeček. Jeden sekal trávu v zahradě a druhý chystal gril. Jelikož podpalovač pepo zůstal doma ve městě, hezky se u toho zapotil. Já se zatím věnovala tátovu obýváku. Se zvlhlýma očima jsem roztřídila jeho oblečení pro charitu a do sběrného dvora a pak se s vervou pustila do zaplňování prázných vitrínek. Obývací stěna je jen o malinko mladší než já. Máma ji měla vždycky plnou hrníčků dušičkáčů, ručně malovaných skleniček a jiných lapačů prachu. V Kuchyni jsem už dřív vystavila nádhernou porcelánovou soupravu s motivem Prodané nevěsty. Obývák se zaplnil starožitným sklem a porcelánem až teď.

V podvečer jsme s mužíčkem opěr vyrazili do naší hospůdky. Tentokrát jsme cestou nezmokli. Přisedli jsme ke známým a s chutí vypili první pivo. Teprve pak začalo pršet. My jsme pod pergolou nezmokli, narozdíl od těch vodníků pod slunečníkama. Tohle byl pravý letní déšť. Na jedné straně docela hustě pršelo, na druhé svítila modrá obloha. Škoda, že jsme neviděli duhu, určitě si někde blízko rozbalila svůj krásný barevný kabátek. Dokonce se po dešti i trochu ochladilo, což bylo docela příjemné.

Ráno se mi vůbec nechtělo vstávat do práce. Bylo sice málo lidí, ale to příšerné dusno a vedro nás všechny ubíjelo. Kolem páté večer to začlo. Kapky vztekle bubnovaly do oken. Blik a elektřina byla odpojena, jelo se na záložní zdroje a zelené zásuvky. Ty normální, bílé, nefungovaly. Sešeřilo se. Déšť nabíral na síle. Stála jsem na pracovně a s otevřenou pusou se dívala, jak provazy vody bičují stěnu nemocnice doslova všeni směry. Z prava, zleva, ze spodu i zhora. Když se v okně zablesklo a zaburácel hrom, měla jsem dost. Kolegyně vtipně poznamenala, dívajíc se na šílenou vodní smršť, že se venku všichni čerti žení. Abych odlehčila svému zakořeněnému strachu z bouřek, svatbu pekelníků jsem okamžitě s nevybíravým slovníkem zrušila a její účastníky poslala ke všem svatým. Chvilku po konci služby déšť skoro přestal. Záložní generátor umožnil jen velmi sporé osvětlení v suterénních šatnách, takže při rachlosti v převléknutí jsem určitě vytvořila nový světový rekord. Manžel na moji esemesku, aby pro mě přijel, reagoval s naprostým klidem dalším sledováním tv pořadu doma v suchu. Naštvaná a vystrašená jsem si vrazila sluchátka do uší. To abych neslyšela všudypřítomný hrom burácející v kratičkém intervalu za bleskem. Samozřejmě, že jsem všechno slyšela i přes hudbu. Doma jsem si rychle ustlala a zalehla do peřin. Na manželovo, co je s tebou a kdo ti co provedl, jsem vůbec nereagovala. Se zavřenýma očima jsem si strašmě moc přála ihned usnout, nevnímat pokračování bouřky. Spát a nechat i zdát nějaký hodně příjený sen...