Hodinu po porodu

Včera jsem dostala sms od neteřinky. Odtekla jí plodová voda a už jsou v porodnici. Jestli budu chtít, mám se prý stavit. To víte, že jsem chtěla. Odepsala jsem, že vyjdu dřív na noční. Tohle si nenechám ujít ani za nic. Když rodila svoji první dceru, také poslala zprávu že už to bude coby dup. Potom mi její manžel psal o tom novém úžasném pocitu stát se rodičem a zval mě abych určitě přišla. Bylo to super. On rozechvělý z porodu live, ona šťastná, že to zvládla a malá je konečně na světě, no a malinká prvorozená dcera spokojená a spící v peřince. Těšila jsem se, že si tuhle nádheru zopakuju. Jenže manžel přišel z práce přetažený. Chvilku se zlobil, protože se mi nepovedlo najít jeho staré boty. Uštěpačně poznamenal no to je teda paráda, pak ještě chvilku v kuchyni brblal. Klid rodinného krbu zachránil Komisař Rex se svým neomylným pátracím instinktem. Nakonec jsem sice do práce vyrazila dřív, jenže cesta vedla přes obchod, chybělo mi jen pár věcí, malý nákup jsem tedy vzala s sebou do práce. Jenže tím pádem nezbyl čas zaskočit za neteří. Ještě že pracujeme ve dvojicích. Těsně před osmou bylo všechno připraveno k večernímu obcházení pacientů. Využila jsem toho a šla o patro níž na porodnici zjistit situaci. Hodná sestřička mě potěšila, neteřinka porodila před hodinkou. Nemohla jsem tomu uvěřit. Mám já to ale štěstí. Otevřela jsem dveře porodního sálu. Neteřinka ležela unavená, zakrytá krásnou barevnou dekou. Na křesle vedle ní seděl její muž. Na rukou držel jejich druhorozenou dcerku. Oba měli radost, že se mi povedlo přijít. Šťastný otec mi dal bez ptaní malou pochovat. Úplně mi zvlhly oči štěstím. Maličká byla, je, tak nádherná. Oba dva se po sobě podívali a usmáli se. Mohla jsem tam být s nimi. Sdílet ten nádherný pocit euforie po narození děťátka. Už podruhé. Malá mě hřála jak kamínka. Usmíval jsem se na ten maličký vrnící uzlíček. Na psrou mě hřálo teplo jejího tělíčka. Mrňavá ručička se snažila nacpat do pusinky kus dětské podložky (vložené do zavinovačky) kterou pevně svírala drobnými prstíky. Miminko, které je sotva hodinku na světě. Ve vláscích má stopy mázku. To malé růžovoučké stvořeníčko mě tak nabilo pozitivní energií, že to později poznali i "naši" pacienti. Prý co se stalo, že úplně zářím. Usmívám se ještě teď, když vám o tom skvělém zážitku píšu. Dostala jsem od nich předem naprosto úchvatný dárek k MDŽ. Děkuji :-)

Tohle smějící se miminko je z googlu.