Kolmo na Kosíři

Ráda jezdím na kole. Tedy pokud to nejsou nějak zvlášť náročné trasy. Když na jaře vylezlo sluníčko a trochu se oteplilo, vytáhla jsem svého zeleného krasavce a těšila se na cyklovýlet. Manžel sliboval, že si vyjedeme na Kosíř a pak sjedeme do Lhoty pod Kosířžem a dáme si pivko v místním pivovaru. Koupila jsem si i nové cyklotriko a delší cyklogatě. Ono to sluníčko ještě zas tak moc nehřálo. Nakonec jsem vyjela bez něj. Mužíčkovi nebylo dobře a spal jak šípková růženka. Nezbylo, než sednout na kolo a z 222 m.n.m. vyšlapat do 442 m.n.m sama. No, co už, přece nebudu sedět doma, když venku je konečně tak hezky...

Očividně jsem nebyla sama, kdo měl v tenhle slunný den nápad na výlet.

Štrůdl aut se táhl až z Čelechovic.

Malé děti si v sezóně mohou cestu na vrchol

zpříjemnit vláčkem...

Pro pěší vysokohorskou tůru na hanácké Mont Blanc je cesta hezky značena.

Lidí bylo na Kosíři habaděj.

V tomhle domečku je pro děti připraveno krásné ohniště.

No řekněte, nedali byste si jednoho opečeného buřtíka?

Rozhledna na vrcholu Kosíře byla ještě uzavřena.

Pamětní deska říká, že byla postavena v letech 2012-13.

Vstup k zavřené pokladně.

Škoda, mohli mít první velkou jarní tržbu.

Lidmi se to tu jen hemžilo

Musela jsem mému zelenému kolečku udělat fotečku s rozhlednou.

Selfíčka mi moc nejdou.

Ale aspoň se mám na co vymluvit,

mám totiž krátké ruce...

Z Kosíře jsem to vzala šlusem do Čech pod Kosířem.

Chtěla jsem se občerstvit U Hraběnky,

jenže fronta se moc nehýbala.

Tak jsem sedla na kolo a jela pomalu domů.

Výlet na Kosíř se povedl,

musím se pochlubit,

celý ten děsný kopec jsem vyšlapala....