Romové

Bylo nebylo. Jedněm starším cikánským manželům se narodilo děvčátko. Měli už dospělé děti a necítili se na to, vychovávat malé dítě. Dohodli se dát ji do dětského domova. Přáli se jen, aby dítě dostala hodná rodina, která ho bude mít moc ráda. Při předání hned podepsali adopci.

V sousedním městě žili bílí manželé, kteří se léta nsažíli mít vlastní dítě. Když paní řekl lékař, že nikdy nebude moci mít vlastní děti, byla moc smutná. Po nějaké době se oba manželé rozhodli pro adopci. Jeli spolu do sousedního okresu a hledali v dětských domovech dítě bez rodičů. Zalíbila se jim malinká holčička. Z čepičky jí vyčuhovaly tmavé vlásky. Velké hnědé oči se na ně dívaly, jako by jim chtěly říct:"Vemte si mě, budu vám dělat radost."

A tak si bílí manželé adoptovali snědou holčičku. Věřte, nevěřte, dělala jim samou radost. Rostla jako z vody. Ve škole se jí dařilo. Dostávala jen jedničky a dvojky. Přihlásila se na střední školu a přijali ji. Její maminka z toho byla smutná. Škola byla daleko a holčička, teď už slečna, musela bydlet na internátě. Mladé středoškolačce se to ale líbilo. Těšila se, že bude samostatná. Byla zvědavá sama na sebe, jak všechno zvládne. Ale ouha. Na internátě ji nikdo neznal a tak jí spolubydlící dávali pořádně pocítit, že mezi ostatní bělochy nezapadá. Než spolužačky poznaly její milou povahu, proplakala spoustu nekonečných nocí. Ona totiž narozdíl od nich vůbec netušila že je adoptovaná. Zjistila to až na konci studia. Zeptala se rodičů, ale ti jí nechtěli nic říct. Tenkrát se zrodilo mezi ní a pár kamarádkami pravé přátelství, kterétrvá dodnes. Dali jí podporu a útěchu, které se nedočkala od milujících, ale strachem ochromených rodičů.

Při nástupu do zaměstnání zažívala od některých spolupracovnic peklo. Znovu si kladla otázku, proč je tolik lidí slepých a vidí jen to chtějí vidět.

Teď je ze slečny dospělá paní a má dospělé děti s bílým mužem. Jedno dítě je bílé a druhé snědé pleti.

Ta paní, cikánka, nebo chcete-li romka, žije vcelku spokojený život.

Svým dospělým dětem dává lásku, jako každá máma. Její manžel kroutí nechápavě hlavou, když někdo bezdůvodně osočí jiné cikány.

Její maminka, dokud žila, nikdy nepřiznala, že svou holčičku adoptovala.

Jen tatínek jí jednou řekl:"Kdybysme tě tam nechali (dětský domov), byla by z tebe prachobyčejná sprostá (vulgární slovo vynechám) cigánka...."

Byla to pohádka, nebo nebyla? To nechám na vás...