Nejprve to byl bláznivý den.
Chvilku pršelo a za chvíli svítilo sluníčko, pak zase lilo jako z konve a tak pořád dokola.
Když zase Oskárek vylezl, vylezla jsem i já. Z balkonu jsem viděla nádhernou duhu.
Skusila jsem ji trochu přitáhnout, ale docela rychle mizela.
Po tomto dni přišlo domácí dusno. Manžel měl pár dnů před nástupem do práce a tak jsem se mu raději uklidila na město.
Hudba v Art kavárně utichla. Náměstím procházel smuteční průvod.
Livrejovaný muž za kočárem s rakví měl na hrudi kříž.
Byl to pohřební průvod duchovního církve Československé husitské, faráře Miloše Košíčka.
Smuteční průvod prošel celým prostějovským náměstím.
Teprve až za hodnou chvíli se opět rorezvučelo piáno v Art kavárně, doprovázené houslemi a klarinetem. Bylo moc příjemné zastavit a zaposlouchat se do povědomých tónů. Nevím, jestli použiju správný termín, ale pianista spíš preludoval, než jen hrál. Nejprve jen tak brnkal, aby po chvilce přešel ve známou píseň. Její ústřední motiv pak opakoval několikrát po sobě, pokaždé malinko jinak. Bylo to moc zajímavé a dobře se to poslouchalo. Koupila jsem si zmrzlinu, sedla si naproti kavárny a spolu s ostatními náhodnými procházejícími lidmi poslouchala a tleskala a poslouchala a tleskala...
Hudebně nadaný černoch v tmavé vestě a bílé košili naplnil Art kavárnu i šikoké okolí příjemnými tóny.
Další den jsem měla tvořivou náladu. Konečně jsem dodělala srdíčko. Nesehnala jsem sice přesně ty barvy, jaké byly v původní představě, ale nakonec se mi výběr líbil. Postupě vznikalo podle návodu z mého oblíbeného blogu "Janinčino srdíčko". Není ani zdalekatak hezké jako originál, ale je dělané s láskou. Když se mě manžel zeptal, proč se s tím piplám a zlobím, dostal odpověď, že to nádherné srdíčko bude viset na dveřích do kuchyně. Za své no nazdar málem zaplatil životem :-)
Dvě fotky jednoho srdíčka
Internet mě napověděl, že krásné posezení máte v Prostějově.Z počátku čtení o smutného průvodu, napadlo mě zda nebyl pojat jako předzvěst končící dovolené tvého muže
OdpovědětVymazatNe vážně, budiž země panu faráři lehká.
Srdíčko je moc krásné. Jo a taková podobná slova slýchávám i já doma
U nás taky bylo aprílové srpnové počasí, mchvilku vlahý deštík a chvilku sluníčko. Určitě sis užila výůet po městě, já bych se do té Art kavárny ráda podívala, jenomže je to od Krkonoš daleko. Jinak ta srdíčka se ti opravdu moc povedla- vůbec netuší jak jsi to dokázala vyrobit.
OdpovědětVymazatKrásně jsi prožila letní odpoledne a manžel měl doma klid. No ale koukám jen do té doby, než jsi ho málem tím srdíčkem bacila. Ale je krásné a bude ti tam dělat parádu. Jsi dobrá, tohle je pro mne španělská vesnice.
OdpovědětVymazatReni, je to nádherné. To srdiečko. Normálne si ma namotivovala k niečomu krásnemu a tvorivému. A ver tomu, že toto zopakujem aj ja. Priznám sa, že už dlhšie hľadám niečo ako kvázi darček a skúsim to. Kukla som aj Janke na blog a je ozaj šikulka. A ty tiež :)
OdpovědětVymazatFotky máš takisto veľmi krásne a aj keď som si čítala o tom smútočnom sprievode, veľmi krásne si ho zobrazila na fotkách... :)
Takováhle kavárna mi strašně chybí - musí být nádhera jen tak si sednout, lízat zmrzlinu a poslouchat... Alespoň si tohle trochu vynahrazuju doma a šmíruju prvorozeného, jak hraje .
OdpovědětVymazatSrdíčko je opravdu povedené, ale to už jsem ti psala .
Pěkné fotečky a obdivuju, jak jsi šikovná, protože to srdíčko je překrásné.
OdpovědětVymazat[1]: Vidíš, vůbec mě nenapadlo přirovnat smuteční průvod ke konci manželova volna...
OdpovědětVymazat[2]:Ta naše Art kavárna je fajn, ráda kolem ní chodím a poslouchámNávod na výrobu srdíčka je v odkazu přímo v článku, nebo si můžeš odskočit přímo k Janince
OdpovědětVymazat[3]: Bylo to bezva odpoledne
OdpovědětVymazat[4]: Co já, to Janinka má nádherné výtvory, já se jen opičím. Je to moc bezva pocit, když se ti něco podaří dotáhnout do úplného konce Po pravdě u toho srdíčka jsem málem hodila flintu do žita
OdpovědětVymazat[6]: Děkuji
OdpovědětVymazat[5]:Jani, já už několikrát jela jako na město a pokaždé skončila buď jen tak na lavičce u kavárničky, nebo se zmrzlinou v ruce postávala a poslouchala jak šikovní človíčci hrají na klavír. Kavárna je pokaždé plná - resp.posezení venku
OdpovědětVymazatJá ji viděl dnes odpoledne.
OdpovědětVymazatnemám ráda pohřby.....
OdpovědětVymazatto srdíčko je ovšem nádherný
[13]: Je škoda, že neumím moc fotit, tebou zachycená duha, to by bylo něco
OdpovědětVymazat[14]: Já je taky nemám ráda, nerada na ně chodím. Tenhle byl jiný, on se mě totiž vlastně vůbec netýkal, byla jsem jen divák. Za to srdíčko děkuji
OdpovědětVymazatDuha je překrásná! ^_^
OdpovědětVymazatTaky bych chtěla mít v městě art kavárnu. U nás sice v jedné kavárně piáno je, ale neodvážila jsem se na něj hrát. Ani jsem nikoho neviděla na něj hrát a já jsem až příliš velká trémistka na to, abych tam začala jen tak hrát před všemi, i když poloha pianina je skvělá, protože člověk sedí zády k "obecenstvu".
Ten pohyb je důležitý. Samozřejmě je blbost, aby člověk, který je na kapačkách měl pohyb, protože potřebuje nabrat sílu a kilogramy. U těch lehčích případů je dobré mít nějaký pohyb. Ten nejen že tělo prospívá, přináší tělu endorfiny, ale taky zaručuje, že s přibýváním váhy přibývá hlavně svalová tkáň a ne tuk, i když u lidí s PPP je úplně jedno, jestli přibírají tuk a nebo svaly.
Ale ten pohyb taky kvůli tomu, aby člověk nevyšel "ze cviku". Aby tělo bylo zvyklé aspoň na ty procházky, protože aby se z extrémně štíhlého nestal extrémně obézní...
Moc hezké fotky, i když smutné. Letos jsem se do PV (opět) nedostala, a tak jsem vděčná za každý obrázek mého rodného města. Děkuju.
OdpovědětVymazat[17]: No, já na klavír neumím hrát, mám naučených pár skladbiček nazpaměť a to je všechno. Nikdy jsem se nenaučila noty. Přesto hudbu mám moc ráda. Děkuju za osvětlení nutnosti pohybu, je strašně zajímavé, jak o tom píšeš, piš dál
OdpovědětVymazat[18]: To je škoda. Snad se ti to ještě povede
OdpovědětVymazat[20]: Těžko, bohužel tři "psychicky nemocné" děti nemá kdo hlídat...Ale jednou..jednou to určitě vyjde. Chtěla bych vidět zase napuštěnou přehradu...
OdpovědětVymazat