Olympic

A je tady poslední velký plánovaný koncert letošního léta.

Na Plumlovské přehradě vystupuje Olympic. Lístky manžel po malinkém nátlaku koupil už v předprodeji. Jeden den předem

Jsme si chtěli sednout na pivo a grilovanou dobrůtku do naší oblíbené hospůdky U Dudka. Zkusila jsem napsat sms švagrovi, jeho dopověď: " V kolik tam bud?"mě dostala. Nakonec i přes deštivé počasí jsme seděli u stolu v pěti. Když už lilo jak z konve, posadili nás dovnitř hospůdky. V 10 večer jsme se zvedli k odchodu. Cestou manžel švagra ukecal, aby šel na Olympic s náma. Cestou kolem Koliby si koupil lístek za předprodejovou cenu a já byla ráda, že jde taky.

V sobotu byl zajištěný svoz za 10 korun. Jeli dva autobusy, protože jeden by to nepobral. Jela spousta lidí, samí známí... Na přehradě na mě někdo zavolal: "Zdar! Né?!". Švagřík jel s náma a my ho v přeplněném buse vůbec neviděli.

Stoupli jsme si na místečko, odkud byl dobrý výhled. Měla jsem Něco chuť. Chlapi měli svoje pivo a já šla na svařáček. Bylo totiž docela chladno. Švagřík poznamenal, že jsem to vymákla. Horký nápoj mě krásně uvnitř prohřál.

Veselá předkapela Penzistor :-)

Kolem nás stála spousta známých. Kolegu z práce vyčnívajícího z davu moje sms:"Není přes tebe vidět."docela rozesmála. Rozhlížel se kolem sebe, ale mých téměř 160 cm nebylo jednoduché najít i když jsem mu mávala o sto šest :-) Samotný koncert kapely Olympic byl super. Střídali úplné novinky se starými peckami. Rozpohybovali snad úplně všechny. A co vlastně hráli? Skoro všechno. Sotva začala předehra písničky, vzápětí byla odměněna potleskem. Petr Janda některé písničky uváděl. U této zdůraznil, že je jejich a ne Mukova:

Prostě mám Bon Soir spojenou s Pacákem a Olympicem a ne s Petrm Mukem

Petr janda v jednom z mnoha rozhovorů řekl, že mezi nejoblíbenější písničky patří Otázky. Trochu jsem hladala a našla zajímavý duet:

Střihl si Otázky s dcerou Martou a mě se to docela líbí.

A tohle je jedna mých nej. Mám ji spojenou se zábavama ze svých sladkých nácti let

Poslední písničku z přídavků jsme v podstatě zpívali my všichni, tedy publikum.

Petr janda jen začal kousek sloky a my ji dokončili. Měla jsem slzy v očích, tak silný to byl zážitek.

Koncert skončila a nám nezbylo než nasednout na zpáteční svoz a jet domů. Jenže nasednou na bus nebylo vůbec jednoduché. Lidí plno a místa málo. Vrátili jsme se v čase o nějakých 25 let zpátky, když jsme se pokoučeli vecpat do svozu ze zábavy, abychom nemuseli šlapat 5 i víc km pěšky... Tentokrát se nám povedl takový malý zázrak. My v tom svozu dokonce seděli! Tedy já a švagřík :-)

Sečteno a podtrženo, bylo to moc fajn. Ještě máme před sebou jeden předplacený koncert. V obýváku za klem na nás čekají dva lístky na Omegu. To bude jízda....