Omega

Ráno začalo příliš brzy. Ve tři čtvrtě na čtyři manžel šramotil v kuchyni. Pak si šel znovu lehnout. Ale spánek se vyhýbal nám oběma. Tak jsme si povídali, vlastně to byla řeč našich čerstvě vyspaných těl. V práci čas ubíhal jako splašený. Najednou byla jedna hodina odpoledne. Musela jsem doprovodit kolegyní ke zkoušce. Téměř po roce zapracování dokazovala před malou komisí, že práci zvládá. Prošla, naštěstí, takže jsem mohla s čistou hlavou odejít domů. Těšila jsem se jako malá holka. Už od dubana jsem nedočkavě čekala na dnešní večer. Proč? Pro tohle:

Vstupenka doma ležela už od března, ale protože v dubnu nečekaně zemřel pořadatel koncertu Vítězslav Chromek, bylo vystoupení přesunuto na podzim 7. 11. 2014. Vyrazili jsme v 17 hodin. Manžel si nastavil navigaci, jenže ona mrška byla pořád mimo signál. Alespoň vím, co dostane muž od Ježíška. Jeli jsme přes Kroměříž, tuto cestu znám nazpaměť. A pak na Zlín přes Otrokovice. Ve Zlíně se mě manžel jen tak laxně zeptal, jestli vím, kde ta hala Euronics je. Samozřejmě jsem to nevěděla. Takže se pokračovalo na slepo. Manžel začal přemýšlet nahlas, to auto před náma je z Ostravy a co jiného by ostravák dělal ve Zlíně, než jel na koncert maďarské skupiny, takže jedem za ním. A skutečně. Díky SPZce jsme vcelku hladce dojeli na parkoviště zlínské sportovní haly Euronics.

Na místo koncertu jsme dorazili necelou hodinku před začátkem.

Ještě to tu zelo prázdnotou.

A takhle to vypadalo asi půl hodiny před začátkem.

Naše místo bylo ve třetí řadě. Vstup pod pódium se nám zdál příliš drahý,

ale pořadatelé vůbec nekontrolovali, kde se kdo usadil nebo postavil...

A tohle už jsou oni. Omega slavící 50 let na scéně.

Co všechno hráli? Skoro všechny svoje pecky:

Addig élj, Babylon, Naplemente, Ejféli koncert,

Na plátně v pozadí Kóbor János alias Mecky, zpěvák kapely blonďatou hřívou.

Oheň na plátně a kousek od něj plakát s nápisem kouření zakázáno.

Kapelu doprovázel Symfonický orchestr Martina Luthera univerzity Halle, Whittenbergu.

Spojení to bylo naprosto úžasné: Mozgó világ

A tady jsou při závěrečné děkovačce.

Až teprve po ní zazněly dvě moje (a asi nene moje) nejmilejší písničky:

Gyöngyhajú lány.Písničku znáte možná od Scorpions nebo Aleše Brichty.

Já ji znala ještě od naší prostějovské kapely. Když mi ji pustil Š na noční službě, málem jsem mu řkla, že v maďarštině je příšerná. Jo u skladny Petróleum lampa už mi maďarština vadila míň. čím víc písniček jsem měla v této řeči naposlouchaných, tím míň záleželo na řeči. Prostě mě dostala hudba jako taková. Podobný styl hraní mají třeba Olympici nebo i Katapulti. Něco mezi rockem, big beatem a populární hudbou.

Petróleum lampa.

Po koncetrě se skoro všichni rozprchli. Moje malá červená kníéžečka Omega 2004 čekala,

že se do ní někteří členové maďarské skupiny podepíší.

Bohužel marně.

Pořadatelé si vybrali několik maďarsky mluvících fanoušků,

pro ostatní platilo, že oficiální autogramiáda není plánována.

Nicméně čekání se vyplatilo. Majitel této vlaky svolil a já si mohla vyfotiti jeho vlastnoručně vyrobenou chloubu.

Je to opravdu skalní fanouček Omegy. Bylo smutné, že zůstal mezi námi, bez autogramu.

Cesta domů ubíhala rychle. Nebýt té vlezlé mlhy za Kojetínem, dalo by se říct, jako po másle. Několikrát jsem během jízdy nevěřícně opakovala, já je viděla, já je viděla, to byla Omega...Přijeli jsme těsně před jednou hodinou po půlnoci.

A jak celý tento den skončil? No přece tak jak začal:-)

PS: Snad jsem alespoň některé z vás nakazila atmosférou koncertu. Jo a abych nezapomněla, já je fakt viděla :-)