Rachejtle s petardami ?

Blížil se konec roku. Oddělení bylo téměř plné, pár plánovaných operací a jinak skoro všechno úrazy. Směna se zdála být nekonečná. Doma jsem se osprchovala, pozdravila se s Berunkou a zalehla do postele vedle podpávajícího muže. Po dlouhém dni jsem se cítila slušně unavená. Za pár minut mě přemohl spánek. A pak najednou bum, prásk, bum! V polospánku mi hlavou proletělo, že by si ty rachejtle s petardami mohli ušetřit za pár dnů na Silvestra. Otočila jsem se na druhý bok a za chvilku opět usnula. Ale jen na chvilku. Tentokrát mě to práskání probralo úplně. Muž je totiž doprovodil naštvaným: "To zvíře půjde z domu." Mírněji dodal:"Už jsem ji nechal proběhnout v kuchyni." Vstala jsem a šla do pokojíčku. Berunka dělala mrtvého brouka. Na seno však zareagovala. Má ho totiž moc ráda a pokaždé si aspoň ždibec ukousne. Vlezla mi na ruku a chtěla ven. Ale ve 3 ráno? Všimla jsem si, že sklenice s pískem je hodně blízko dřevěného domečku. Tak rachejtle asi ne... to si jen Berunka radostně užívala koupel v písku. Ona to prostě miluje...

A to je ona,

naše činčila Berunka

Jak jsme k ní přišli? Hlídala jsem synově slečně dvě myšky pískomilky. Byla s nimi legrace. Jejich očička zářila jako malé černé korálky. Když si zvykly, vlezly mi na ruku a to se mi docela líbilo. Po více než 4 měsících si je slečna brala zpět a já prohlásila, že mi po nich bude smutno. Ze začátku bylo, ptala jsem se na ně. No a pak syn přivezl pár dnů před vánocema obrovskou klec...Prý nám Ježíšek nadělí malé zvířátko...

Všechno je přichystané pro Berunku.

Velká sklenice od okurek je naplněná pískem, aby se v něm Beru mohla koupat. Ona to miluje. Točí se uvnitř jako tornádo.

Dnes už sklenici na noc vytahujeme, aby nemohla o domeček "práskat rachejtle"....

Jedna profilovka.