Maškarní

Tak jsem nakonec šla. Kam? No přece na ples. Vlastně nevím, proč se tomu říká ples, když tam nehráli ani jednu polku nebo valčík. V obleku ani společenských šatech tam nebyl skoro nikdo. Prostě v sobotu byly kousek od našeho města Šibřinky. Převlékli jsme se do masek, namalovali si na tváře nejrůznější obličeje a vyrazili se odreagovat. Organizátoři už tradičně pozvali kapelu Quercus. Jsou přesně to pravé ořechové (nejen) pro můj hudební vkus. Moje těšení se znásobilo příjezdem obou synů. Oba dva přijeli i se slečnami, jeden v pátek a druhý v sobotu. Dostali od Ježíška společný dárek v podobě únikové hry Lafayettův žalář. Musím na ně prásknout, že se jem hra hodně povedla, měli druhý nejlepší čas ze všech dosud hrajících skupin. Prošli už víc únikových her a tahle, podle nich, patřila k těm nej. Vzhledem k tomu, že jsem byla po noční a další den na mě opět čekala noční směna, pasovala jsem se na taxíka. Šest lidí se do jednoho osobního auta nevejde. Vzít si větší volno v práci nešlo, protože už zase máme krizovou situaci. Už jsem oraz potřebovala jako sůl.

Tohle video točil profík jen pár desítek mibnut po zahájení Šibřinek.

Parketl je skoro prázdný.

Už v 21 hodin byl úplně plný.

Jednoduchý a přitom velice efektní kostým domina.

Bílé puntíky a čáry jsou nažehlovací.

Vzadu stojí dvě pastelky.

Jednobarevný obleček doplněný "čepičkou" ve tvaru hrotu patelky.

Mimozemšťan v černých kalhotech s tričkem Hanáckých železáren.

Jeho kamarád se nechtěl fotit,

tak jsem ho taky předělala na mimozemšťana.

"Táto, tam ti jde tvůj kostým..."

Kostým šejka z půjčovny.

Můj muž ho chtěl, ale byl rezervovaný.

Parádně vyvedená Avatarka.

Veselé zelené žabičky.

Aloha...Havaj v březnu.

Zdař Bůh!

Brrrr, tohohle ďábla jsem se až lekla.

Královna černé magie se hodně povedla.

Papírový tank musel dát hodně práce.

Vyhrál jednu z cen za masku.

Z čarovné pohádkové říše za zrcadlem.

Vochomůrka to parádně rozbalil.

Havajské tanečnici se asi líbí jeho šála.

Křemílek, Vochomůrka, turistka a jeden zbloudilý mušketýr.

Ty malé barevné lístky na stole jsou losy.

Já jsem jako obvykle nic nevyhrála,

ale jeden syn vyhrál soudek piva,

druhý knihu o Prostějově.

Když si smrtka zkoušela kostým, podívala se do zrcadla....

...a lekla se sama sebe :-)

Užila jsem si to na 100 procent.

Můj muž se sice "ztřískal",

ale už se na něj nezlobím

tak jako v neděli nad ránem.

kdy usnul doma v chodbě na lavici.

Vytančila jsem se dosytosti,

hlasivky dostaly "trochu" zabrat,

nasmála jsem se i do zásoby,

naobjímala se s přáteli pro radost,

co víc si přát...

Snad jen, už aby bylo zase za rok :-)