Dlouhé noci

Poslední dobou nespím zrovna dobře. Mívám těžké sny. Než skončí dlouhá noc, jsem mokrá jako myš. Snažím se před usnutím myslet na hezké věci. Jenže hlava si mele svou. Vrací se mi okamžiky, které bych nejraději z paměti úplně vygumovala. Znovu a znovu prožívám to, na co bych moc ráda zapomněla. Setkávám se s nebožtíky. Ocitám se v nebezpečných situacích, kdy mi jde o život. Mozek vymýšlí absurdní scény jako z akčních nebo katastrofických filmů. Celý tenhle snový propocený absurdistán spustila před několika týdny malá bulka na krku. Je jako špička ledovce. Uvnitř, pod ní, na obou stranách krku,tiká malá časovaná bomba. Výsledky vyšetření lymfatických uzlin překročily hranici normálnosti a posunuly se do vysokých patologických hodnot. Čekání na kontrolní vyšetření je nekonečné. Být zdravotníkem není moc dobré. Hlavou mi létají všelijaké diagnózy. Ty, co bych normálně už zapomněla, mi nedávno dokončená vysoká škola parádně oživila. Bráním se černým myšlenkám. Chodím se bavit ven s přáteli, dívám se na hezké filmy, čtu zajímavé cestopisy, háčkuju chobotničky... Přes den je to v pohodě, ale noci nemám v lásce.

l