Žádné ale...

Říká se tomu bezpodmínečná láska. Je to silné pouto mezi rodičem a dítětem. Člověk miluje se vším všudy a přitom si neklade podmínky. Není to slepá láska, která zavírá oči před problémy. Jen si prostě nic nevynucuje. Žádné budu tě mít rád, až si uklidíš hračky, až sníš večeři, až... Rodič jde a dítku ukáže, jak na to. Nezapomene na pochvalu a povzbuzení ani ve chvíli, kdy se věc tak úplně nepovede podle jeho představ. Potomek daleko lépe snese případnou kritiku, pokud je doprovázená slovy chvály za tu část, co se byť minimálně, ale přesto povedla. Vše se samozřejmě odvíjí podle věku dítěte. Nebo momentální nálady manžela. Pokud chcete, aby udělal práci o níž víte, že nemá příliš v lásce, musíte na něj přesně jako na malé dítě. To znamená nejdřív dát okázale najevo, jak se mu to minule hezky povedlo. Jakmile se muž pustí do díla, je dobré vyklidit prostor a nechat ho v klidu pracovat. Poznámky o délce jeho pracovní činnosti nekomentujte. Pokud vás potřebuje, abyste tu a tam něco přidržela, nezapomeňte pochválit již provedenou část jeho úkolu. Na případné drobné chybky upozorněte stejným způsobem jako u malého dítěte: máš to hezky udělané, jsi šikulka...a víš co, nešlo by to takhle? Po provedené změně nezapomeňte na opětovnou pochvalu. A tu případně zopakujte večer u společného sledování oblíbeného krimi seriálu. I toto je bezpodmínečná láska. Co na tom, že váš milovaný protějšek má nějakou tu chybku. Má i spoustu krásných vlastnosti, díky nimž jste se kdysi brali. Nikdo z nás není dokonalý...