5 let mezi vámi

Před 5 lety jsem měla ten bláznivý nápad založit si blog. Vůbec jsem netušila, jak dlouho vydržím do něj více, či méně pravidelně psát. Poslední rok jsem hodně ubrala a napsala o polovinu článků méně než rok předtím. Víc jsem se věnovala rodině, práci a kamarádkám. Taky práci. Byla jsem tak unavená a znechucená, že zákonitě muselo dojít ke změně. Od srpna 2017 nepracuji na traumatologii, ale na dialyzačním oddělení a navíc v úplně jiné nemocnici. Musela jsem se naučit úplně nové věci a na blog nezbývalo tolik času a hlavně tolik energie. Těď mám času spoustu. Mohla bych psát od rána do večera. Jen mít víc chuti. Přiznávám se, že raděj sednu s háčkem k televizi a tvořím blbůstky. Hlava je zaměstnaná jenom počítáním oček a když jí náhodou zbude kousek myslícího prostoru, sleduje film.

Tenhle kousek se mi fakt povedl.

Získal neskutečné množství lajků.

Je to dárek pro mistrovou švadlenek.

5 let na blogu mi hodně dalo. A nemyslím tím jen psaní článků. Díky blogu mám i nové přátele. S některými se čas od času setkávám díky Ženskému klubu, jehož jsem členkou. S některými jsem ve spojení díky facebooku a mejlu. No a s některými jsem ve spojení právě na blogu. Moje blízké okolí ví, že si píšu blog. Nedávno se mi povedlo oba světy spojit

naživo. Na setkání Ženského klubu přišla moje neblogová kamarádka o které jsem v posledních článcích psala.

Sedím v pokojíčku u stolního pc, píšu a vzpomínám. Mám puštěný gramofon. Musím říct, že tentoktár se Ježíšek trefil a já měla chvíli pocit, že jsem v nebi. Taková byla moje radost z něj a z LP desek skupiny Omega.

Vybrala jsem si LP skupiny Elán. Tuhle desku jsem neslyšela sto let. Jsou na ní pecky jako Ulica, Aj keď bez peňazí , Zloděj slnečníc, Nie sme zlí a moje oblíbená Vymyslená. Ty jo, to byly hity. A když si člověk vzpomene na ten pubertální čas kolem nich, to je teprve pecka...

jasně, že při oslavě pátých narozenin, parádní hudbě pouštěné stylově z gramce tu nebudu sedět na sucho. Bylo mi doporučeno, že se mám trochu rozmazlovat. Jsem naučená poslouchat. takže když nám dosloužila stařičká klávesnice za horentních asi 150 kč, koupila jsem si novou.

Trochu jsem se sice netrefila, podsvícené jsou mezery a ne písmenka,

ale zato si můžu vybrat ze trí barev.

Tak je střídám podle nálady,

červená moc neletí, fialová jde a nejvíc se mi líbí modrá.

Nebyly by to narozeniny, kdyby nebyl dort. Tak je to v naší rodině zvykem. Já tenhle včera vyhrála. Ale o tom bude jiný článek.

Je mi tu s váma moc hezky.

Děkuju, že jste.

Už 5 let vaše Chudobka1970