Za Straceným rájem na Litovelský otvírák

Muž chtěl jet v sobotu na Litovelský otvírák. Má rád Stracené ráj. Jenže já měla z pátku na sobotu noční a v neděli hned denní. Takže jsem svolila ke kompromisu. Na Otvírák jo, ale jen na ten Stracené ráj. Vyjeli jsme před 15. hodinou. Jako obvykle nebylo kde zaparkovat. Nakonec se jedno místečko našlo. Litovelský otvírák, to je přehlídka místních druhů piv. Vzhledem k tomu, že mám ráda černý citron i v nealko verzi, je jasné, kdo opět řídil.

Nová písnička o dobrém pivečku

Dala jsem si jednu plechovku hned při vstupu do areálu pivovaru. Krásně mě ochladila. Obešli jsme obrovský prostor kolem tří hudebních scén. Na hlavním pódiu se zrovna narážel soudek. To jsme viděli už mnohokrát. Ve dvoře hrála nějaká fakt rocková kapela. Dokonce tam byla i mista k sednuti.

Tahle fronta jde z prohlídky pivovaru.

Je libo zmrzlinku, cukrovou vatu nebo trdelník?

Stánků se vším možným tam bylo hodně.

A tady jsou dva sudy.

Co asi prodávají ve stánku vedle?

Na třetím plácku se pouštěla taneční hudba. Jak já říkám tuc tuc méďa Béďa, tuc tuc méďa Béďa... Mělo to rytmus, ale na můj vkus to bylo moc umělý, elektronický, a pořád na jedno brďo. Pak se odkudsi vynořila černoška. Vysoká, malinko při těle. Začala tančit. Úplně sama. Nejdřív jsme se s mužem usmívali, jakože ta má dost. Ale po chvilce mi sklaplo. Ona neskutečně válela. Potřebovala celou velkou taneční plochu. Prostě to rozjela na plný pecky.

A pak to na hlavním pódiu rozjela i Anna K. Byli jsme dost vzadu. Nemělo cenu fotit. Zato užívat si její pohodové písničky, to nám šlo bezvadně. I manžel uznal, že má něco do sebe, takhle naživo.

Tohle není fotka z Otvíráku.

Je z koncertu v Čechách pod Kosířem o pár týdnů dřív.

Stála jsem přímo pod pódiem a mohla si tuhle milou zpěvačku užít hezky zblízka.

Její písničky na mě působí tak trochu smutně.

Cítím v nich pokoru k životu.

Ona moc dobře ví, že nic není zadarmo...

No a pak byla pauza. Čurací a papací. Dala jsem si palačinku na slano, se směsí sýrů. Byla vynikající a bylo jí hodně. Dojídala jsem ji totálně nacpaná. Muž zatím našel kolegu z práce s rodinou a pak jsme se vydali blíž k pódiu. Moc blízko to nešlo. Stracené ráj má hold hoooodně fanoušků. Hráli bez jednoho, ten ležel v nemocnici. A hráli sakra dobře. Rozezpívali kde koho. Co na tom, že pršelo. Ti připravení rozevřeli deštníky nebo natáhli pláštěnky, my ostatní se schovali pod stromy. Dědula kousek od nás, v pláštěnce, dokonce tančil. Užíval si to co to šlo. Nakazil nás svým elánem všechny. Je bezva nechat se nabít pozitivní energií. Člověk má pak pocit, že je na světě líp.

Tohle je prostě pecka