Na známé rušné avenui

Je sobota odpoledne. Dali jsme si oběd ale Amerika, něco jako sendvič. A šli jsme směrem k Vítěznému oblouku. Nebylo mi pořád ještě úplně dobře. A ta rouška i na ulici mi zrovna nepřidala. Manžel nás nasměroval do jedné malé kavárničky, která byla součástí prodejny aut. 

Objednali jsme si Tiramisu.

Jedno. 

A oni nám dali automaticky dvě lžičky.

To bylo takové milé gesto k chudým pocestným....

K tomu jsme si dali oba dva stejnou kávu s nutelou.

Byla to lahoda, jen nechápu, 

proč nám k tomu sladkému nebi dali ještě cukr...

Před další cestou jsem si odskočila na WC,

škoda, že jsem mobil nechala u stolu....

Vůbec mi nedocvaklo, kde přesně jsme, než jsem začala okukovat Harley Davidsony ve vitríně.

Stáli jsme na rušné a velice slavné Avenue des Champs-Élysées.

Byla jsem jako malé dítě, to bylo samé jé, aha, tady a tam....

Třeba zrovna tady u "jablíčka"

Nebo tady, u Chanela a galerie Lafayete....

Přes velmi rušnou avenui se přejít mimo přechod moc nedalo 

a fotilo se to dost špatně.

Jedním očkem jsem nahlédla do pasáže....

Tiffany přede mnou...

Sklo se neskutečně lesklo, neměla jsem odvahu přiložit na něj objektiv

Ty prsteny prostě levitovaly....

Přiznám se bez mučení, že netuším, co to bylo za slavný obchod,

ale učarovaly mi včelí plástve....

Pařížské Lido, hned bych si zašla na nějaký ten kabaret,

jenže to bychom museli mít jiný platební materiál v peněženkách ....

S manželem jsme oba hračičkové,

nešlo sem prostě nevejít a nenechat se okouzlit světem pohádek...

Walt Disney nás během chvilky proměnil na malé děti...

Víla z Peter Pana nad schodištěm do suterénu

Myšák nás vítá spolu s přísnou ochrankou, bez roušky nemáme šanci...

Hvězdné války....

Hrnečků s pohádkovými motivy bylo opravdu hodně....

Spider man.

S tímhle "bojovníkem" jsem musela manžela  vyfotit.

Myšák Mickey s Minie ve svém domečku.

Spící kráska aneb Šípková Růženka.

Tohle není pohádková kniha.

Je to takový obří deníček pro holčičky.

Byla to nádherná procházka po rušné třídě.

Ale byla taky hodně dlouhá.

Často jsme se zastavovali a prohlíželi si zvenčí známé obchůdky.

Sem tam jsem něco vyfotila, ale víc jsem se kochala...

Když jsem došli nahoru, k Vítěznému oblouku,

čekalo nás zklamání...

Ale o tom až příště.