Přišel poslední víkend před rozprchnutím se synátorů do víru školy. Manžel odjel na výšlap. Vzbudila jsem mladšího s tím, že jedu nakoupit a za hodinu odjíždíme na domeček makat. Moc se mu to nelíbilo, ale na protažený ksichtíček brášky neměl. Škoda, že jsem neměla po ruce aspoň mobil. Vypadal jako pětiletý klučík vztekající se nad rozbitou hračkou.
Na domečku jsme se pustili do práce. Kluci sekali trávu a já tvořila v kuchyni jejich oblíbené lasaně . Nálada byla skvělá. Nešlo něco říct, aby na to ti dva neudělali veselou nebo lechtivou narážku.Taky se nám podařilo protrhat listy od vinné révy, aby se k hroznům dostalo sluníčko. To bývala tátova práce... Jakmile jsem dala oběd péct do trouby, pustila jsem se do zprovoznění vysavače. Zcela jednoduchý výkon jako je výměna sáčku mi zabral skoro půl hodiny. Kdybych měla ten správný sáček, šlo by to daleko rychleji. Tak se musel ten obr rozstříhat, okraje smotat a i tak ho bylo v maličkém prostůrku plno. Ale vysavač pracoval jak má a já mohla vysát obývák i sedáky na lavici v kuchyni. Na oběd jsme s chutí slupli vynikající lasaně a pak se odhodlali dokončit vyklízení místnůstky pod schody. Vchází se do ní přes staré, dnes už nefunkční a nepoužívané WC. Byla to docela makačka. Všude viselo plno pavouků nerůznějších velikostí i tvarů. Proto jsem strategicky převzala velení nad vyklízením. Kluci si vzali rukavice, na střídačku vynášeli staré, málo používané věci, já je třídila a podle potřeby vyhazovala. Našlo se tu pár skvostů, třeba nádherně vyřezávaná polička na hrníčky a talířky z překližky. Zkusím ji dát do pořádku a pak si ji pověsit v kuchyni. Po našem řádění zůstalo na chodně pár velkých černých pytlů nacpaných zbytečnostmi, které skončí u popelnice.
Před odjezdem domů jsme se stavili na hřbitově a pokusili se zapálit svíčky. Při tom svěžím větříku to byla marná práce. Ve sběrném dvoře na nás čekaly kontejnery na textil. Do jednoho kluci vhodili pytle s vyřazeným prádlem, do dhuhého vkládali oblečení určené pro další použití. Bylo mi proti srsti vyhodit sice staré, ale nepoškozené věci, které mohou být pro někoho užitečné.
No a protože bylo i přes vítr docela vedro, zaparkovala jsem do garáže hned na první pokus, vhodili jsme tašky domů a šli pár metrů za barák na jedno. Dali jsme si nic moc 11°Svijany. Seděli, poslouchali písničky, popíjeli pivko a kecali jsme o nesmrtelnosti chrousta.
Kdyby nám to pivo chutnalo, sedíme a plkáme tam dodnes...
Jo, protažené ksichtíky, jak dobře to znám
OdpovědětVymazatNení nad dobré vychlazené pivo, v takových vedrech jaké byly.
OdpovědětVymazattiež taký ksichtík dokážem vytvoriť ak sa mi do niečoho nechce a som lenivá :) ... celkom som sa v tvojich synoch našla .
OdpovědětVymazatMala si ťažký víkend, pracovný a súhlasím s Pavlom. Jedno chladené pivko spraví dobre a v takomto horku určite viac ako inokedy. :)
Tak s pivem bych si k vám klidně přisedla taky. A o protažených obličejích děťátek už vím taky svoje, to je někdy strašný pohled .
OdpovědětVymazat[1]:To známe asi všichni rodičové
OdpovědětVymazat[2]: Jo, bylo to bezva. První půlka do mě jen zasyčela, ale ta druhá měla zvláštní příchuť. Nejlepší na tom pivě byl ten pokec s klukama
OdpovědětVymazat[4]: Bezva, až půjdeme příště, jdeš s náma
OdpovědětVymazat[3]: Pravdu? Já bych je s tím protaženým ksichtíkem občas strčila do kapsy
OdpovědětVymazat[8]: No tak to jsem zvědavá .
OdpovědětVymazatJo když se musí, tak se musí a to nejen na pivko. Svijany nemusím, ale jak jiné není. Raděj Plzeň či Radegast
OdpovědětVymazat