Pro mě je hudba součást života, jako kyslík. Dokážu si představit den bez knihy, bez televize nebo rídia, bez počítače. Ale bez hudby? Ne! Nemusí to být nutně skladba z jakéhokoliv příjímače. Stačí mi prozpěvovat si tu svoji melodii. Jak šel čas, měnily se mi hudební chutě. Když ještě žila moje babička, tátova máma, jezdili jsme za ní každý týden a protože v autech ještě rádia nebyla, zpívalo se o sto šest. Táta nikdy nezapomněl začít tu moji dětskou, z mateřské školky Ó řebíčku zahradnický. Táta pochází z 10 sourozenců, takže svateb jsem si opravdu užila. A tam se zpívaly hlavně lidovky. Tam se poprvé projevila moje občasná melancholie. Písničku U našeho mlýna jsem měla strašně ráda, protože byla smutná. S věkem se moje záliba ve smutku jen prohlubovala. Moje oblíbená " Don Chuan " měla v refrénu skupiny Kontakt tato slova:
"Já tebe nemiluju
říkej mi Don Chuan,
jen s tebou chvíli budu
pak půjdu zas dál..."
Další "zábavová" byla písnička o dívce s perlami ve vlasech. A ta mi vydržela dodnes. Navíc ji mám spojenou s moc příjemným človíčkem. Přeložil mi ji z maďarského originálu skupiny Omega . O tom, že se jim opravdu povedla svědčí i její "převzetí" něneckou heavymetalovou skupinou Scorpions nebo naším Alešem Brichtou. Tady si je můžete porovnat.
Dospěla jsem, vdala se, s manželem jsme vychovali dva syny. Oba mají rádi hudbu, jeden dokonce umí hrát na housle a kytaru. Vrátila se k nám tradice starých dobrých zábavových písniček v podobě koncertů Memory rock of. Zase posloucháme osvědčené melodie a s rukou vztyčenou nad hlavou poskakujeme do rytmu. Moje nejoblíbenější písnička prozatím pokaždé byla v repertoáru a troufám si říct, že z něj hned tak nevypadne. Slova zná skoro každý prostějovák mého věku. Jsou nádherná a jak jinak moc smutná. Tuhletu písničku mám ráda pro její obsah. Je v něm naprosto všechno. Láska, bolest, odpuštění, něha. Když si navíc představím její originální verzi, myslím toho nádherného chlapa, který ji zpívá, hm, to nemá chybu.
A jaká je ta vaše?
U mě to je naopak, k životu jak kyslík potřebuju ticho. Déletrvající hluk mi způsobuje těžké migrény, takže i kdybych chtěla něco poslouchat, nemůžu
OdpovědětVymazatU mě je to jak kdy, ale nemohu říci, že jsem na hudbě závislá. Někdy mám raději klid, ale při práci si pravidelně zpívám, to co mě napadne. Bývají to i lidovky, je to hluboko v paměti a najednou se to vyloupne. Notuju si i v práci, pár lidí mi už řeklo, že mě ještě na chodbě nevidí, ale slyší, jak si broukám melodii. Tak a jdu umývat nádobí, to zase bude koncert.
OdpovědětVymazatOmega a Brichta - moc hezké, to jsme poslouchali s bráchou včera.
OdpovědětVymazat[1]:To je mi líto, migrény jsou dost hnusný...
OdpovědětVymazat[3]: To je bezva
OdpovědětVymazat[2]: To je bezva, že tě poznají podle broukání. Tak doufám, že jsi ten koncert pořádně rozbalila
OdpovědětVymazatdobre vieš, že ja a hudba to je ako ryba a voda. Bez toho by to nešlo a nebolo ono. Mám ozaj veľmi veľa obľúbených skladieb, neškatuľkujem sa. Keby som mala nájsť nejakú smutnú českú pesničku, ktorá mi razí slzy do očí tak je od Terezy Kerndlovej - Ztracená, vypočuj si. Ten klavír je božský naozaj nádherný a tie slová... jednoducho smutno-krásne: https://www.youtube.com/watch?v=p104kMNQyKc
OdpovědětVymazatRovnako krásna je skladba od Kryštofa - Cesta a to som nespomenula kapelku Lucie a tak podobne... je toho ozaj veľa, že to by bolo na niekoľko dní, týždňov, mesiacov a nie jeden článok a komentár... veď vieš :)
[7]: Opravdu je krásná a smutná. Hudba je naší součástí a to je prima, ne? Já myslím že jo
OdpovědětVymazat