50 let

Od 13. června mi není cet, ale sát. Žádný zlom se prozatím nekonal. Jen se na tu padesátku tak nějak necítím. Když mi syn zazpíval Už ti lásko není třicet let, už ti není ani třicet pět, málem jsem se urazila nad jeho prostořekostí. On jenom poznamenal, že teď už to musím brát, teď už je to tak.

Jak už to tak bývá, pozvali jsme rodinu a přátele na oslavu. Týden dopředu jsme zmatkovala, jestli bude všeho dost. Bylo a ještě zbylo. Ještě, že tak.

Do našeho prťavého 2+1 bycho se nevešli,

ale tady bylo prostoru víc než dost.

I na tančení.

Stoly jsem si nazdobili sami a curkoví nám upekla známá.

Tátova sestřenice mi upekla ještě vdolečky a tubičky, neboli šmetýnky.

S padesátkou mi pomohla synova slečna.

Co ona vymyslela, já zpracovala.

Pětka je moje dětství, nula dospělost.

Vybírala jsem schválně legrační fotky,

účes ala hrnec a podobně.

Výrobu rautu jsme přenechali odborníkům.

Některé kousky vypadaly skoro umělecky.

Chutnaly výborně.

Ovoce mi zbylo.

Tohoto krasavce má na svědomí synova slečna.

Můj muž nejevil o objednání dortu žádný zájem.

Já řekla, že sama si dort na narozky kupovat nebudu, raděj se bez něj obejdu.

Ona nechala udělat vynikající dort s malými dortíčky.

Byly na dračku, na mě se nedostalo.

Dort nám všem strašně chutnal.

Nebyl přeslazený, spíš malinko kyselý po rybízu.

Mňam.

Moje kamarádky mi také přišly popřát.

S Janou a Lenkou (fotky nad sebou) jsem vyrostla.

S jejich rodinami se známe navzájem.

Zdenču znám z práce, jsme na jedné vlně, jako sestry.

Neteřinka a její láskyplné objetí.

Přišel i smrťák.

Aby mi to nebylo líto, potřásl si pravicí se všemi na sále.

Byl to veselý smrťáček, oni ho totiž skoro všichni, až na mě, poznali.

Manželův bratranec je veselá kopa,

přinesl si s sebou spoustu ptákovinek,

mezi jinými i obvaz s hřebíkem...

Nejmíň dva roky mi muž nedal žádnou kytku.

Teď to napravil.

Syn se slečnou sledovali moji reakci, nezklamal jsem, slzičky štěstí se mi koulely po tváři.

Kytice krásně voněla.

Manžel se překonal.

Koupil dva poukazy dle vlastního výběru.

Když mi řekl, co předběžně zamluvil,

moc jsem mu nevěřila.

Ale dnes už je to potvrzené a zamluvený hotel a letenka.

Víkendová Paříž...

Můj nevěřícný a dojatý pohled mluví sám za sebe.

Děti mi daly Yoga Lenovo notebook.

Mé otázce při vybalování se smáli asi všichni, hledala jsem totiž myš...

Syn byl pak při mém zaučování neobyčejně trpělivý.

Klubíčkový dort od Zdenči

Doma jsem ho rozbalila.

pod vrchním klubkem na mě vykouklo jahodové frizante,

spolu se 4 kvalitními háčky s ergo rukojetí.

Klubíčka se mi podařilo vecpat k mým pěti do šuplíku.

Když jsem chtěl zlikvidovat papír na tácku po klubkách,

nevěřila jsem svým očím.

Ona, která neháčkuje, někde sehnala kompletní návod na šátek a vytiskla ho.

Dobrých pět minut jsme to rozdýchávala se slzami v očích.

Parádní dárková kazeta v kůži.

Stylová.

Už se těším, jak budu ochutnávat její obsah...

Synovec tvrdil, že je to dílo celé rodiny.

Bezva nápad.

Takový veselý, neotřelý.

Už vím, že nejsem žádná paprika

a že moje studentská léta jsou v prdeli...

Dárečky v jedné mozaice.

Dárečky na pohovce hezky pohromadě

Veselá přáníčka.

Narozeninový test dopadl na výbornou...

V pokojíku to nádherně vonělo, jako v květinářství.

Spolu s řezanými květinami jsem dostal i několik rostlých.

S orchidejkami to trochu umím, ale kala mi dělá starosti.

Vadne a já netuším proč.

Renata Renatě.

Od kolegyňky z urolky...

Heč, přijela mi popřát i rocková babička Tina Turner.

Zazpívala a vyfotila jsem se hitmanem Michalem Davidem.

Hrála nám tam hudba mého raného dětství, mého útlého mládí i mé krásné dospělosti i mé současnosti.

Bylo to hodně veselé...

Užívali si to mladí i ti dříve narození...

Tak co myslíte, povedlo se nám to?

Podívejte se na mě a co uvidíte?

Šťastnou a spokojenou Chudobku...