Dárek od dětí - Benátky - 3. den - na ostrov Murano

V sobotu jsme navštívili oba dva ostrovy. Burano i Murano.

My se teď podíváme na ten druhý, Murano.

Tohle je loď vaporeto, uvnitř bylo spousta místa, 

dalo se sednout i ven, na okraj

Maják na Muranu

Museli jsme najít Museum skla neboli Museo Vetro.

Vstupenku jsem opět měla zakoupenou dopředu

v rámci Venesia unica, 

díky níž jsme měli předplacenou i plavbu vaporetem.

Najít cestu nebylo snadné, všude samá voda 

a sem tam most...

Na cestě jsme minuli spoustu obchůdků se sklem

Tenhle orel je opravdu krásný

Anebo tenhle skleněný orchestr,

mistrovská práce

To už jsme v muzeu.

Taková zahrada celá ze skla, to je teda něco

Když zvednete oči nahoru,

nestačíte se divit.

Lustr s barevnými květy

na pěkném kazetovém stropu

Jiný, tentokrát dřevěný strop 

a lustr plný květů a jemných listů

Ve velkém sále bylo lustrů hned několik.

Ten prostřední má několik pater

Kohout byl velmi precizně provedený,

načechrané peří,

jakoby rozevlátý kohoutek,

prostě opět skvělá práce

A tohle je záhada,

jak se ti prehistoričtí tvorové dostali dovnitř?

Jedna trochu najivní  chobotnička ukončila prohlídku 

jedné, historické části musea.

Přešli jsme do té moderní 

Chvilku jsme stáli před tímto zvláštním exponátem

a nevěděli, co to vlastně vidíme.

Přešli jsme tedy k druhému, 

já se podívala, co si o tom myslí muž

a v tom jsme to uviděla....

Jiný úhel pohledu a je tu lebka.

Na předchozí fotce je záběr z boku skleněné kostky.

Stačilo podívat se z jiné strany ...

Najednou nás to začalo fakt hodně bavit

Co bude to další?

Tohle je jiná technika. 

Obcházeli jsem kostku tak dlouho, 

až na nás vykoukl obličej

Seskupení několika kostek a v nich král zvířat, lev

Tentokrát jsme museli jít dál od exponátu, 

abychom uviděli další tvář.

Zblízka to byla jen změť čar.

Jiná lebka a opět další technika zobrazení

Tahle žena se mi moc líbila

I tato tvář je taková zvláštní 

A to byla pro dnešek poslední fotka.

Po návštěvě muzea jsme šli najít nějakou 

restauraci s volným místem a šli na pozdní oběd.

Po chvilce hledání jsme jednu našli. Číšník nás uvedl ke stolu a nabídl jídelní lístek. Objednala jsem  v angličtině pití pro oba,  špagety carbonara pro sebe, ale už nevím, co si dával manžel. Ke špagetám mi donesli normální příbor. Protože italové jedí špagety vidličkou a nožem. Jenže já se to naučila lžičkou a vidličkou a tak jsem si o tu lžíci musela říct. Byla jsem na sebe pyšná, že jsem to zvládla anglicky a že jsem číšníkovi rozuměla. Byl velice příjemný a měl s náma svatou trpělivost. U stole vedle si objednali typicky italské špagety s mořskými plody pro větší počet lidí. Donesli jim jednu obrovskou mísu plnou špaget, každému dali talířek a oni si nabírali a nabírali, až celou tu obří mísu vyjedli. Venku u stolu seděl mladý pár. Objednali si ryby. Číšník je donesl na velikém tácu. A jednu po druhé je před nimi vykostil. Byla to pastva pro oči, jak mu to šlo. A já ze svého místa viděla, jak nesou ke stolu takového velkého raka, možná langustu, nevím. A pak se číšník vracel s takovým jakoby louskáčkem na ořechy, tím si uvolňovali maso z klepet. Takže kromě našeho vynikajícího oběda jsme měli i bezva zážitek z pozorování okolních strávníku, vlastně bych asi měla říct labužníků. 

Po parádním jídle jsme se šli projít a najít přístaviště pro cestu do Benátek.

Ale o ní až zase příště...