Čas rozloučení

Milovala ho snad celý svůj život. Vždycky, když se cítila osamělá nebo smutná, dokázal ji utěšit. Stačilo s ním být malou chvilku o samotě a chmury se začaly rozplývat. Najednou i neřešitelný problém měl řešení. Uměl to s ní. Beze slov. Ona by se ho nikdy dobrovolně nevzdala. Byla na něm vyloženě závislá. Fungovala mezi nimi telepatie. On prostě nesnesl, aby se trápila. Ani chviličku. Časem se z nich stala nerozlučná dvojka. Nepomáhaly výčitky rodičů, že je na čase vzájemný vztah ukončit. Ona se bránila. Vždyť bez něj by byla ztracená. S kým by usínala? Kdo by ji dokázal uklidnit i uprostřed noci?

A potom se to stalo. Zamilovala se. Měl oči jako mrkací panenka. Když se na ni podíval, srdíčko jí. bušilo jako o závod. Jeho vysoké, štíhlé tělo ji přitahovalo jako magnet. Ploužili spolu parketem jako jeden člověk. Po jeho prvním polibku se vznášela na růžovém obláčku až do nebeských výšin. Amorův šíp je oba zasáhl a oni zahořeli láskou.

Sotva doma zalehla do peřin, už se jí začalo stýskat. Musí to bez sebe vydržet celý týden. Přijede až v pátek. Slza pomaličku padala po dívčí smutné tváři. Už už si chtěla podumlat palec, jako mnohokrát před tím. To on jí od útlého dětství pomáhal překonávat pláč i strach. Bylo na čase skoncovat s podivnou závislostí. Má kluka, za týden půjde na první opravdové rande. Nemůže si cucat palec jako malá holčička. Nastal čas rozloučit se...