Rozhodnutí

Kdybych se rozhodla jinak, byla bych dnes asi někde úplně jinde. Ale to je vlastně už úplně jedno. Možná by byl můj život jednodušší, možná taky ne. Když to vezmu kolem a dokola, vychází mi z toho, že bych neměnila. Proč taky. Jsem vpodstatě spokojená a šťastná žena. Že si tu sem a tam postěžuju a přijdu se sem vyplakat? Ale kdo z nás je bez chybičky a dokonalý?

Mám práci, která mě baví. Ano, je docela náročná, ale přináší mi pocit uspokojení a užitečnosti. Tím se nechci dotknout jiných zaměstnání, každá práce je důležitá. Jenže kdo si může s klidem říct, že tam chodí rád? Taky je fůra lidí, kteří by rádi pracovali a nemají kde. Moje druhá volby v 8.třídě byla tuším prodavačka nebo kadeřnice...

Mám přátele "co nepřestanou hrát, když nemám chuť se smát..." Můj první kluk mě postupem času od kamarádek odstřihl.

Mám muže, co mi sem a tam pije krev :-) a přesto se pořád máme rádi. To on mě vlastně naučil pokoře a toleranci. Díky němu bych dnes nebyla to, co jsem. V tom dobrém samozřejmě...

Mám dva kluky, kteří mi dělají víc radosti a jen sem tam nějakou tu vrásku a šedivý vlas. Už vím, co znamená to okřídlené rčení: malé děti, malé starosti, velké děti, velké starosti. Jsem ráda, že mám tu výsadu být matkou, ne každá žena se jí stane i když po tom velmi touží.

Takže žádné: kdybych se rozhodla jinak. Rozhodla jsem tak, jak jsem se rozhodla. Někdy dobře, jindy špatně. Ale o tom je, pokusit se poučit z omylů a přetavit je na to nejsprávnější rozhodnutí. Tak je to i v pohádkách, kde je dobrá vůle, tam je dobrý konec... :-)