Potřeba změny se plížila pomaličku. Nebylo to z náhlého popudu. Prostě to ve mě postupně uzrávalo. Kolegyňka z jiného oddělení, která nakonec přechod do jiné nemocnice vzdala, mě povzbudila a nalila do žil chuť hnout se z místa. Napsala jsem životopis, pořídila kopie všech možných dokumentů ohledně mého vzdělání. Hned na první schůzce jsem dostala nabídku, která mi zamotala hlavu. Nedala mi spát. Vzala jsem to. Akutního adrenalinu úrazového oddělení jsem si užila za těch 27 let až po stařečkovo. Je na čase přibrzdit, zvolnit tempo. První den na dialyzačním oddělení byl náročný. Tohle se přece nemůžu naučit. Modré a červené sety, na každý z 6 typů přístrojů jiné. Každý monitor se ovládá jinak. Starší typy mají dokonce tlačítka v angličtině. Sestřička školitelka se mnou má svatou trpělivost. Učí mě nejprve na jednom druhu přístroje a postupně přidává další. Dnes umím na umělé ledvině značky Gambro, na obrázku je to a), komplet oddialyzovat pacienta s dialyzační kanylou. Není to špatný začátek. Mohlo to být i horší, nemusela jsem se chytit vůbec. Ale je to tu čistá a poměrně klidná práce. Pracuje se tu hodně hlavou. Nesmí se zde chybovat. Pro mě je hodně důležité, že mi tu líbí a budu se snažit postupně všechno zvládnout tak, aby se mnou byl nový kolektiv spokojený.
Výborně. Polepšila jsi si, změnila práci a postupně do všeho přijdeš. Ono oko tvé školitelky stejně bdí - chyby se zde nesmí dělat. Však to zvládneš a změnu budeš jednou hodnotit jako přínos pro život a možná i pro penízky. Pro praxi určitě.
OdpovědětVymazatPřeji ti je úspěšné další dny
Tak ať se brzy zaučíš a hlavně ať se pořád líbí
OdpovědětVymazatKlobouk dolů.
OdpovědětVymazatMilá Sedmikrásko,jsem moc ráda, že ses nakonec odvážila. A určitě budeš přínosem i pro tamější pacienty.
OdpovědětVymazatObdivuji tě, že jsi tu změnu dokázala. Hlavní věc je, že se ti tam líbí a že práce ti přináší méně stresu. Určitě je to plus i pro tvé sebevědomí, protože změna práce ( zvlášť ve zdravotnictví) není jednoduchá věc.
OdpovědětVymazatJak píše Pavel, opravdu klobouk dolů. Jsi odvážná holka...!
OdpovědětVymazat[1]: Děkuji ti Kitty, jsem ráda, že jsem tu odvahu našla
OdpovědětVymazat[2]: Snažím se, něco jde skoro samo, něčemu hodně pomáhám
OdpovědětVymazat[3]: Děkuji
OdpovědětVymazat[4]: Milá Doktorečko, taky jsem ráda, že jsem se odvážila a udělala ten správný krok dopředu
OdpovědětVymazat[6]: Děkuji
OdpovědětVymazat[5]: Změnu jsem asi fakt potřebovala ... Směny nejsou tak fyzicky náročné. Zatím trápím paměť. Dostat do hlavy některé postupy je v mém věku náročné...
OdpovědětVymazatZlatíčko, já ti to tak strašně moc přeju, ten klid už je vážně třeba!
OdpovědětVymazatZdá se to všechno hodně složité, ale nové věci už takové většinou jsou. Určitě to zvládneš, sestřička školitelka poznala Tvoji snahu vše zvládnout a po tolika letech si zasloužíš klidnější práci. Ať všechno vyjde
OdpovědětVymazatREnatko, klobouk dolů...udělat krok ke změně chtělo velkou odvahu a vůbec nepochybuji, že by ses tohle všechno nenaučila. Jsi šikovná!
OdpovědětVymazatAle jo, já myslím, že tak zdatný člověk jako ty, se to může naučit a dobře. Já tedy dialýzu jako takovou znám, i to, jak to tam chodí - přes moji maminku, která na toto oddělení docházela čtyři roky, tři dny v týdnu. Kolikrát jsem ji doprovázela a dost jsem o tom věděla. Těm pacientům fakt nezávidím. Ať se ti tam daří.
OdpovědětVymazat[13]: Děkuji moc Jani
OdpovědětVymazat[14]: Překážky jsou od toho, aby se překonávaly....
OdpovědětVymazat[15]: No, já se nejdřív docela vylekala...ale docvaklo mi, že to stojí za to a pustila se do boje...
OdpovědětVymazat[16]: No, zrovna dnes mi jedna sestřička dala vcelku nevybíravě najevo, že po měsíci bych některé věci už měla znát...
OdpovědětVymazatRenatko, taky se klaním. Za prvé, že jsi dokonala plánovanou změnu a za druhé, že to tak skvěle zvládáš, že ses dobře zaběhla. Člověk má spíše v představě sestřičky, které se starají o pacienty na pokojích, tu píchnout injekci, tu dát prášek, ale vidím, že doba šla hodně kupředu a je tu plno technologie, kde se nedá dělat chyba. Ty si práce vážíš, Tobě to půjde dobře. Jak dlouho Ti trvá cesta do práce nyní?
OdpovědětVymazatTa jsi šikovná a učenlivá holka, tobě to půjde samo. Důležité a hlavní je to, že ty SAMA chceš.
OdpovědětVymazatUuuf, to zní opravdu dost náročně. Mám odmalička respekt ke všem, kteří pracují ve zdravotnictví s přístroji. Po roce a půl na veterině dvakrát tak větší, když jsem zjistila, jaký zápřah pro hlavu to je. Máš můj veliký obdiv, že i po "letech" jsi zvládla riziko změny a čelíš mu takto s vervou a jdeš do toho s hlavou :)
OdpovědětVymazat[21]: Trvá mi podstatně déle než dřív. 15 minut na nádraží, 25 minut busem a dalších 15 minut do šatny a na oddělení...
OdpovědětVymazat[22]: Jani, samo to rozhodně nejde, je to hodně tvrdý boj. Ale jak jsi řekla, když se chce, všechno jde...
OdpovědětVymazat[23]: Ona ta minulá práce mě sice hodně bavila, ale ještě víc vyčerpávala. Kdybych neudělala jakoukoliv změnu, asi by mě to položilo na lopatky...Na to se mám docela ráda
OdpovědětVymazat[26]:To je ale úplně nejlepší možný postoj, který si málokdo může dovolit. Nebo možná se spíše málokdo nebojí do toho jít :)
OdpovědětVymazat[24]: Tak to ještě jde.
OdpovědětVymazatNaše stařičká vždy říkávala, když seděla na zápraží...hlavně se z toho nepotentovat
OdpovědětVymazat..a ty jsi se nejže nepotentovala, ale vyšlápla jsi tou správnou nohou další kapitolu svého života.
Renčo, to je tak nádherná práce, kurňa, já ti jí závidím, věříš
Ať se ti daří, jsi spokojená a tvůj život jde tím správným směrem, protože co si budeme povídat, chodit nasraný do práce, tak to je za trest
[27]: Jani, když tě doma po práci nic nebaví, maximálně tak ruční práce, začneš přemýšlet, kde je zakopaný pes. A buď se začneš utápět v sebelítosti nebo začneš hledat řešení. Já se taky chvilku potápěla...
OdpovědětVymazat[28]: Není to tak hrozné. Každopádně to stojí za to
OdpovědětVymazat[29]: Děkuji ti moc
OdpovědětVymazat[29]: Nasraná sestra to je přímo běs...
OdpovědětVymazatVíš co mě nejdřív napadlo, když jsem vstoupila na dialyzační sál? Tohle je přece čistá odborná práce...
Ale ty se chytíš a zvládneš to, seš šikula
OdpovědětVymazat[34]: Díky za povzbuzení
OdpovědětVymazat