Cyklosobota

V týdnu jsem jezdila na domeček do zahrady abych mohla o vyjímečně volném víkendu vyrazit s mužíčkem na kolo. Naoko jsem se ještě v sobotu ráno nechala trošku přemlouvat. Počasí mělo být a také bylo nádherné. Natrénováno na rotopedu bylo, tak hurá na opravdické kolo. Krátce po 9. hodině jsem vyrazili. Kam? Směr Hačky, Kozí farma, Javoříčko (a možná i Bouzov).

Všechny mapky jsem upravila ze stránek Mapy.cz

Do Haček to šlo docela dobře. Kopců bylo spousty, ale čerstvého nadšení ještě víc.

Na okraji Haček je krásný dřevěný mlýn.

Tahle přestavba větrného mlýnu byla dokončena z roku 1923.

Mlýn sloužil ke šrotování a výrobě krup.

Dál se jelo do Javoříčka. Samozřejmě oklikou přes Kozí farmu.

Kozy ani ovce se fotit nechtěly.

Ale tahle krásná kravka přišla na moje zavolání až k plotu.

Hezky mi zapózovala i z profilu.

Tak jsem jí poděkovala a šla za mužem ochutnat vynikající sýry.

A tohle je mapka cesty zpět s profilem celé trasy.

Že to bude cesta čirého utrpení jsem začala tušit už před Kozí farmou.

Předem byla tedy zamítnuta krátká zajížďka na hrad Bouzov.

V Javoříčku jsme zjistili, že z teplé polévky nebude nic.

Všechno se tam na sezónu teprve chystalo.

Nový areál pro děti umístěný v dřevěném trupu lodi je krůček před dokončením.

Ještě upravit cestičky, osadit květinové záhony a je hotovo.

Uprostřed vesnice je malý rybník. Na jeho okraji stojí vodník s vodnicí.

Byla jsem vděčná, že mě na ně muž upozornil.

Další důvod, proč slézt z kola.

Krize byla obrovská.

Kousek od vodnického páru stojí dva méďové s rybkou.

Jak jsem už řekla, cesta domů bylo peklo. Ještě víc, než pořádně osezená zadnice byly záda. Bolest v křížích byla chvilkama tak nesnesitelná, že jsem musela cestou z kopce sesednout a jít kousek pěšky. Pár metrů nad Javoříčkem jsem si přestala hrát na hrdinku a slupla dva vcelku silné prášky od bolesti. Ještě že zpět to bylo vesměs z kopce a že prášky trochu moje nezbedná záda otupily. V Čechách pod Kosířem jsme si dali večeři. Na 30 minut jsme seděli na měkoučkých židlích. Jak se bouřila naše pozadí při dosedu na cyklistické sedlo raděj nebudu popisovat. Tolik sprostých slov během pár vteřin by jistě vydalo na světový rekord. Domů jsme dojeli unavení, ale spokojení. Můj cyklometr ukázal 105,9 najetých kilometrů. Po odečtu 1,2 km (musela jsem zajet pro novou baterku do cyklometru) zůstává za sobotu 104,7 km. To je docela slušný výkon. Je fakt, že jsme si párkrát malinko zajeli, ale to už k cestování jaksi patří.

"Kolmo" do Javoříčka a pak až na Bouzov jsme se s manželem a oběma dětma na sedátku vydali už před X lety. To jsme ještě byli mladí a neklidní. Tehdy nás překvapil můj táta. Vlakem se svezl do Konice a v Javoříčku na nás počkal. Nevěřili jsme klukům, když tvrdili, že "dedy" je na lavičce a vedle sebe má kolo...