Je to tam :-)

Dnešní ráno bylo zvláštní. Manžel odešel do práce asi 15 minut přede mnou. Já si v 5:20 nasadila sluchátka a v doprovodu Muse a jeho Map of Problematique vyšla ven. U nemocnice jsem v rytmu Olympicu minula stojící auto. Něco mi říkalo otoč se a já poslechla. Nebylo to naše auto. Uvnitř seděl můj muž. Otevřela jsem dveře a on se jen usmíval. Na mou otázku, co tam dělá odpověděl že sedí a čeká na mě...

V práci jsem opět makala jako šroubeček. Čas utíkal jako splašený. Zastavila jsem se na oběd a pak před koncem směny. Pořád jsem ale nahlížela na displej mobilu, jestli tam není zprávička od syna. On dnes státnicoval. Nechtěla jsem ho znervózňovat, tak nezbylo než trpělivě čekat. Ale ve 14 hodin mi to nedalo. Odpověděl obratem, že ještě nic neví. A pak, za půl hodiny přišla kratičká sms: "Je to tam". Možná bylo moje šťastné JOOOO! slyšet až u protinožců. Celou cestu domů jsem se usmívala jak měsíček na hnoji. Hned ve dveřích jsem na manžela vychrlila tu radostnou zprávu a pak se mu pověsila kolem krku. O hodinu později jsem z něj konečně vydolovala kloudnou odpověď, na to, co dělal ráno v cizím autě. Bylo služební a on se jím chtěl jen pochlubit.

Na večeři jsem udělala bramboráky a vcelku se mi povedly. Sice nekřupaly jako ty ze stánků, ale ušly.

Tak jsem trochu zvědavá, jestli na promocích budou v uniformách nebo v talárech.

A jestli budou vyhazovat čepice...