Překvapení

Včera jsem přišla z denní směny pořádně utahaná. Hlava mě bolela jako střep. Potřebovali bychom na odpolední směnu sanitárku, ale to je jiný, nekonečný příběh. Jen tak, v oblečení, jsem si lehla na postel vedle muže a chvilku se s ním dívala na Ulici. Bylo mi divné, že televize jaksi divně svítí. Asi už zpívá svoji labutí píseň, říkala jsem si. Manžel, jak je jeho zvykem, v době reklamy přepínal kanály jakmo život. A sem tam prohlásil:" A nic." Jenže já se nechytala. No a potom to bylo jako ve zpomaleném filmu. Podívala jsem se mu na ruce, ve kterých držel nějaký jiný dálkový ovladač....

Tenhle ovladač já přece neznám...

No nazdar, k čemu je tahle jeho druhá strana?

Můj unavený mozek dostal impulz a já si konečně uvědomila, že se dívám na naši novou televizi. Obraz je ze zadu odsvícený. Protože naše obývací stěna má barvu tmavého ořechu, vytváří se za televizí červené světlo. Je to docela příjemné. Oči se tolik neunaví.

Druhá strana ovladače slouží k obsluze internetu.

Dnes jsme se tedy připojili.

Dalo to fušku, strýček Google v tabletu se pořádně zapotil.

Už ji umím zapnout, najít si ten si ten správný kanál.

Ale ani jeden neumíme označit kanály svým číslem.

Prý intuitivní ovládání...ha, ha, ha

Manželovi se podařilo otevřít hudební kanál.

Pouštěli jsme si skladby Daxe Johnsona,

Nirvánu a Pražský výběr.

Tohle je pokus vyfotit reklamu...

Kecky mám ráda,

ale vyfotit se mi je moc nepovedlo.

Jsem zvědavá, jak dlouho nám bude trvat, než se naši novou Phillipsku naučíme ovládat. Má vstup na "flešku", takže by se měly dát přehrávat filmy na ní uložené. Ale jak to celé spustit? Z TV se dá nahrávat na pevný disk USB, jen musí mít 250GB. Bude to boj, než to zvlaádneme. Ale zítra přijede mladší syn se svojí sličnou slečnou. Tak třeba pomůžou. A pak se možná budeme divit, jak jednoduché to bylo...