Vzpomínka na prosinec

Včera večer jsem přijela domů plná elánu. V obýváku a ložnici v jednom spal u televize manžel, zakrytý dekou až po uči. Uvařila jsem si čaj a sedla si v kuchyni ke hře v tabletu. Asi za dvaacet minut vstala šel zkontrolovat chleba v domácí pekárně, Udělal cibulový, ten já dost nerada. Za malou chvilku se z obýváku začaly linout známé tóny. Sbalila jsem tablet a spěchala za hudbou. Hráli tam Don Chuana. Muž si pustil YouTubko na telce. Vlastně to pustil i pro mě. Vybral magnetickou písničku, přitáhla mě za ním do obýváku. Okamžitě jsem si vzpomněla na poslední společnou Mikulášskou nadílku v "kasku". Na jednom pódiu hráli na střídačku naš dvě "legendární kapely" Keksi a Kontakti.

Lístky byly koupeny v předprodeji dlouho dopředu.

Domluvily jsme se s kamarádkama i jejich protějškama, takže to byla parádní pařba v šesti. Chlapi se nám rozutekli a my si užívaly jako za mlada. Tyto kapely totiž hrávlai na zábavách v době našeho rozpuku. Navíc sestra jené z kamarádek chodila s muzikantem jedné z kapel, takže nám vlastně dělala šoféra po místních vesnicích.

Obě kapely dohromady i s Mikulášem, čertem a andílkama.

Čertisko rohaté

Je to docela mazec, kolik tam bylo lidí a jak si to užívali.

Když kliknete na fotku, zobrazí se vám Furtovník

- původní zdroj posledních tří fotek

v němž jsou mimo jiné i dvě videa.

Moc se mi líbilo naše společné pokoukání na bezva akce

s oblíbenými písničkami v podání Keksů a Kontaktů.

Pozorovat známé tváře, jak řádí na sále vůbec není marné.

Když pak najednou uvidíte sebe,

je to přímo k popukání